Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNadčlověk
Autor
Hladová_Veverka
Nebojte, není to pravda...;-)
Moje přítelkyně mě vždycky měla za veselého člověka. Připouštím, že jsem se tak často i tvářil a nějaký ten vtípek se mi občas i povedl, ale na druhou stranu jsem zastával názor, že o nějakých věcech se prostě nežertuje. Ale to ona nechápala…
\"Zabiju tě,\" říkával jsem jí, když jsme hráli kulečník a prohrával jsem. Nikdy jsem neuměl prohrávat.
\"Zabiju tě,\" říkával jsem jí, když jí zase bolela hlava. Nesnášel jsem výmluvy.
\"Zabiju tě,\" říkával jsem jí, když přišla pozdě. Nesnášel jsem zpoždění.
\"Zabiju tě\" říkával jsem jí prakticky kdykoliv. A ona? Smála se tomu. Já se nesmál…
Jednou jsme se pohádali. Přes telefon. Třískla mi s ním, tak jsem se naštval. Sedl do auta a jel za ní. Seběhla dolů a sedla si na sedadlo spolujezdce. Řekla jen \"promiň\".
\"Něco jsem ti přivezl,\" odpověděl jsem a sáhl pod sedadlo. Hlaveň jí přiložil k hlavě a zmáčkl spoušť. Už se nesmála, nestačila ani zakřičet. Člověk by řekl, že v takové chvíli by se v ní krve nedořezal, ale pěkně mi zasvinila auto. Vyhodil jsem jí ven a odjel. Večer si pro mě přišli.
Neodsoudili mě ani za vraždu. Prý mne vyprovokovala a já jednal v afektu. Bylo mi to fuk, neměl jsem jediné výčitky svědomí. Varoval jsem jí…