Řetěz moci Irián 4 díl

Řetěz moci Irian  4.díl

U brány k domu stálo několik lidí, když se mi konečně podařilo dojet. „To je dost, že jedete mladý pane, už jsme se báli. Vaše matka vás čeká.“ Stráže se uklonili a nechali mě projet. Zaparkoval jsem za domem a co nejrychleji kráčel dovnitř. Nestihl jsem se ani umýt, když vešla do pokoje moje matka. „Tady jsi.“ Objala mě. Její ruce se třásly strachem, když mě pouštěla a zkoumavě se dívala. „U Irianu, kde máš řetěz?“ Ruku položím na hruď, abych se sám přesvědčil. Prohrábnul jsem si vlasy a ofinu hodil dozadu jako vždy, když se mi něco nepodařilo. „No jo, mám ho v autě. Hned budu zpátky.“ Chytil jsem jí krátce za rameno, aby se uklidnila a sjel po zábradlí schody. Vstupní hala byla ponořená do tmy. Dobře vím, že je zamčená. Rovnou zahnu a namířím si to k postrannímu vchodu pro stráže a služebné. Spoře osvětlený východ, kde stála stráž. Pokýval na znamení a nechal mě projít. Venku panovala trochu chladná mlha co se snášela k zemi. Nebylo vidět na vlastní nohy, ale nakonec se mi podařilo k autu dojít. Bylo pokryté malými kapičkami. I přes tmu obklopující okolí jsem na první pokus odemknul dveře klíčkem a nahmátnul přihrádku. S hlasitým klapnutím a zavrzáním se otevřela. Řetěz byl na svém místě. Vzal jsem ho a znovu auto zamkl. Vracím se unavený zpátky do tepla. Neměl jsem na víc sílu a ještě oblečený usnul na posteli.

Ve svatyni Irianu se obelisk rozechvěl svojí mocí. Někomu se povedlo prolomit první fázi přívěsku. Starší přeplula k obrazu na stěně a vyhledala Ziela. Jeho přívěsek byl schovaný a opět prováděl něco nezákonného. Starší jen zavrtěla hlavou a přepnula obraz na Rena. V té tmě se nedalo nic poznat. Mlaskla si a vypnula obrazovku. Budu se muset podívat ve dne. Zkontrolovala skutky v nádobách a přesně jak předpokládala Renova se plnila, ale Zielova zůstávala prázdná. Pak si vzpomněla na jednu událost, která byla na tom podobně jako Zielův případ a i přesto se řetěz pootevřel. Zvláštní jak tomu osud nahraje. Klekla si před oltářem a tak jako tomu bylo mnoho let se modlila. Pán Irian jí poslouchal z výšin. „Dobře mi sloužíš.“ Ozvalo se a Pán sestoupil přímo k oltáři. Bylo to poprvé, kdy ho mohla spatřit. „Pane!“ Sklonila se, až k zemi a neodvážila se pohlédnout. „Chtěl jsem ti poděkovat osobně. Za ta léta co mi sloužíš a ochraňuješ tuto svatyni si to zasloužíš.“ Mohla jsem pozorovat lem nádherného roucha jak se pohybuje ze strany na stranu. „Oba dva dobře hlídej a podávej mi zprávy.“ Po těch slovech zmizel.

Dokončila jsem modlitbu a ještě stále v šoku zjišťovala co se děje venku. Něco se určitě stane a bude to mít dopad na celý Irian. Pán nikdy nepřišel, ať byla situace sebehorší. Nikdy se nesnesl dolů, jen promlouval. Mohl znát osudy? Byl to on, kdo je určoval a vedl? Jako vědma jsem ledasco viděla a věděla dřív, než se to stalo. Snažila jsem se nazřít situaci, která byla nad městem, ale nepovedlo se. Mlžný opar neukázal vůbec nic. Osudy byli nejisté a moc Irianu slabší každým dnem. Dokud nebude rozhodnuto moc se zmenšuje a přestává účinkovat. Dnešní energie v obelisku je vzácná. Položila jsem na černý kámen ruku a cítila jeho sílu. Někdo spustil mechanismus řetězu, i když na krátkou dobu. Kdy se otevře celá květina a komu? Rozmýšlela jsem skoro do svítání, kdy noc ustoupila slunečním paprskům. Byl skoro čas, když se Ziel dopustil dalšího prohřešku. Tentokrát do jeho nádoby spadl jeden skutek v podobě křišťálu. Renovy byli průzračně čisté, zatímco ten Zielův byl černý jako uhel. Je možné, že proto sem přišel Pán Irian? Věděl to? Musím být ještě ostražitější, než kdy dřív. Problém je, že stárnu. Přeplula jsem po místnosti a znovu spustila obraz, abych věděla, kdo otevřel první okvětní lístky květiny.

Obraz se vyjasňoval a ukázal Ziela celého od krve. Na krku se mu pohupoval řetěz, který byl zavřený. Pak se ukázala jiná místnost, kde spal na posteli Ren. Řetěz svíral v ruce a na jeho konci se třpytilo pár lístků.

https://povidkyodkat.blogspot.com/