SVÉHALAVÝ

Svítím barvou nutnou.

Sbírám drobečky blbečků.

Slintám sním, tajný sen vroucí.

Utíkám do procesů, v řece postojů.

Blátivá cesta, vytřeštěná do ticha.

Dusím se, nesu svého kata.

Brouzdám vidím jen cestu tklivou.

Zazvoním na zvonec bez srdce.

Potácí se ulicemi, ve výloze živé.

Usrkávám, rozdrobím se utopím tě.

Drak k vánocům, oheň si v tlamě přál.

Sežehne tvoji tvář, nebude se obávat.

V ruce nůž temný úzus smrti naproti.

Rudá nebo nachová tekla, kapalina teplá.

Jsi už jen malou chvíli, vzdej to nejsi na prodej.

Prodej svoji sílu, zmáčkni tu spoušť udělej spoušť.

Ukradené bytí zde, i to tak lze nechoď už sem prosím.

Neunesu tu hru hraji ji každý den, umlácen rozervaný.

Uhni z té cesty nacházej odpovědi, zlomena stručná páteř.

Lze ještě něco, nacházím drobky minulostí odevzdaných, mře.

Nelži jen se pří odejdi, kdy je to osvícené, všemi světly světa.

Zazněl a to neměl, proložen pak monologem tím jeho posledním.

Už nevěřím jen ta lež je pravdou pravou, odevzdanou polstrovanou.

Krvelačná odpověď v srdci díra kulka líná, tratoliště kapaliny červené.

Někdo řve tiše bez odpovědí, další zívá splývá, mívám tajnou odpověď. 

Trvám na své nevinně, rozprostřen vidíš přímo do mně, moje střeva žhnoucí.

Cesta na konci svého těla, rozprostři orgány jež mé tělo roztržené tvoří.

Mezi dvěma koňmi rozpůlen, pohled hodný boha smrtelné perverznosti.

Je tam stále živý rozpůlený, kdo jeho život drží, pusť ho konečně propusť.

Už je tam oči otevírá do světla tajemna zírá, uřícený zmatečně pohled srdcervoucí.