Pomaličku

ještě poslední trojverší:

Je skutečným Mistrem slova;

musím se jí obdivovat,

proti ní jsem maličký.

Má rusovlasá bohyně

má rudou růži ve klíně;

oči z mořské hladiny.

Sejdem-li se v bodě styčném

zavoní mi exotičnem

rty s příchutí maliny.

Pro báseň je vhodný námět

kůže hebká jako samet;

ve tvářích má dolíčky.

Občas ráda napoví mi,

jindy zase slovy svými

vede v slepé uličky.

Někdy umí pěkně zlobit,

lepší je se přizpůsobit;

mám ji stále pod víčky.

..pohádky z mechu a kapradí. *

Takže pomaly stúpať hore? Až do nebies...  :-DD  /***********

Peklo, toť pravé místo pro radost.

Nudy na zemi už bylo dost. :-)))

S peklem jsem jedna duše, dalo by se říci.Zvláště v tento čas.

Lami - z pekla si nic nedělej, je tam sranda a veselá děvčata. V nebi je nuda.

Snad bude. Ale co peklo? S tím je snadnější, rychlejší domluva. Třeba nevědí, že už žádnou skutečnou duši nemám.Hezký den a děkuji za zastavení.

Moc pěkné.

Hezké je jak se básník snaží,

po kolejích až na na nádraží.

A k dovršení úspěchu,

může si vklouznout do mechu.

Budiž ti nebe milostivo.