Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chvíle, co někdy rozhodnou

07. 12. 2020
2
2
307

Deštivé ráno stojím tu sám, 

nad cestou mraky, kudy se dám, 

smutek prohraných bitev, 

nad polem hejno vran.

Vlající hřívy mých koní, 

kolem jen vítr se honí, 

za lesem zlámaných stromů

ozval se zvon.  

[Snad chvíle, chvíle ta,

 říká mi musíš jet dál.]

 

Toužím jen po jednom místě, 

nevelkém, zářivě čistém, 

hoří, hoří tam oheň, 

prostě je prostřený stůl. 

Zrnka máku z něj smetáš, 

prokřehlé ptáčky čekáš, 

v tom vidíš oknem koně mé, 

pokyneš rukou, prosím pojď dál.

[Snad chvíle, chvíle ta

zavoláš zastav, koňům tvým vodu dám. ]

 

Vysvitlo slunce, odkládám zbraň, 

prsty mé tisknou tvou horkou dlaň, 

štěstí mě dovedlo sem, 

u tebe našli jsme stáj. 


2 názory

Benetka
24. 12. 2020
Dát tip

Není to tak zcela marné... I když ještě by se dalo i docela dost pilovat a brousit... ;)

Každopádně mi po dočtení okamžitě blesklo hlavou:

Říkal mi plný lásky dál jen vejdi

Do snů pro zlatovlásky dál jen vejdi...


ač nejsem až tak na folk country.....se správnou melodií by to šlo.....*/**


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru