Světlo ve tmě třetí část

Další adventní neděle. :) přínáší světlo na papír. 

Světlo ve tmě třetí část

Během pár dní se moji muži snažili získat informace, ale bylo to marné. Jak rychle se ukázala, tak zase zmizela. Já se vydal dokonce za Terezou, ale mlčela. „Sám si ztratil, tak si hledej.“ To bylo jediné co mi řekla. Přitom ten naštvaný jsem tady já. Zase to obrátila proti mně.  Zřejmě tahle kamarádka byla její oblíbenkyně a nechtěla jí zradit. Je možné, že to celé naplánovaly? Tereza říkala, že má na to svůj důvod. Zajímalo by mě jaký?  Nedával jsem pozor a uvázal si špatně motýlka. Zkusím to znovu a pořádně urovnám jeho konce. Prohlížím se v zrcadle a doladím poslední záhyb na obleku. Dokonalé.

Byl nejvyšší čas zúčastnit se plesu u Vévody. Vytáhnu hodinky a podívám se ven. Tmavý kočár ozářený lampami stál před vchodem. Na koni bych tam byl rychleji, ale v obleku bych daleko nedojel. Povzdechl jsem si a vyšel vstříc nudnému večírku. Nasedl jsem a dal pokyn kočímu. Spřežení se dalo do pohybu. Stísněný prostor kočáru mi nedělal moc dobře. Kodrcání kol a rachot se stupňoval jak se z polní cesty dostal na kamenitou silnici vedoucí do města. Čekal mě rozhovor s Vévodou o Peterovi. Rozhodně se nemohl oženit s jeho vnučkou. Odpoledne mi to potvrdila jedna nemilá návštěva, která se nakonec stala vítanou. Jedna jeho obdivovatelka se ukázala u mích dveří. Nejdřív jsem jí posílal za Peterem, ale nakonec se ukázalo, že o všem věděl a nechtěl převzít zodpovědnost. Nebylo to lehké, ale nakonec se mi ho podařilo přesvědčit. Po zjištění, že je v očekávání jsem je okamžitě zasnoubil a nařídil rychlí sňatek. Peter nakonec rezignoval a souhlasil, že si jí vezme. „Koplo.“ Vzala Peterovu ruku a přidržela jí na rýsujícím se bříšku. Z odhodlání v její tváři jsem pochopil, že ona, by ho konečně mohla svou láskou změnit. Stane se skvělým otcem pro dítě a nakonec i manželem. Úsměv na jeho tváří mě o tom přesvědčil, když ucítil pohyb svého nenarozeného potomka. Já se toho pocitu nikdy nedočkám. Moje srdce je pevně zavřené a nechce nikoho pustit.   

Kočár sebou ještě párkrát hodil, než se zastavil. Jeden sluha otevřel dveře a já vystoupil. Vyšlápl pár schodu a ocitl se v hale. Kabát a klobouk převzal další ze sluhů. Šum a konverzace zněla z velkého pokoje. Celé panství touto událostí ožilo. Rozlévalo se drahé víno do broušených pohárů a stoly se prohnuly pod vybranými pokrmy. Nemám rád velké a honosné oslavy, ale tady se tomu nedalo vyhnout. Pozvání se nedalo odmítnout. Nezajímali mě akce, kde se každý snažil získat něčí pozornost. Na mě se upřela celá řada neprovdaných žen, než se stihla některá přiblížit vmísil jsem se mezi taneční páry a proplul na druhou stranu. Okolo krbu se bavilo pár starších, kteří řešili obchody. U schodů stál spokojený Vévoda a pobafával ze své oblíbené fajfky. „A vítejte mladý kníže. Konečně známá tvář.“ Vřele se na mě podíval a stiskl ruku na uvítanou. „Chtěl bych s vámi něco probrat.“  Z mé tváře se jako obvykle nedalo nic vyčíst.

„Ano ta záležitost s vašim bratrancem. Půjdeme do knihovny, tam bude klid.“ Vedl mě k dubovým dveřím. Sluha přispěchal a otevřel je. Uklonil se a někam odběhl. „Ty jsi tady. Proč se nebavíš?“ Ve velkém ušáku seděla dívka s knihou v ruce. Světle hnědé vlasy svázané sponou. Hnědé zvědavé oči a větší nos, než byl průměr. Nikde nemohla vyčnívat nebo upoutat něčí pozornost. Jednoduché šaty tmavě modré barvy s malou broží uprostřed. Byla moc obyčejná. Nízká postava k jejímu kulatějšímu tělu docela seděla. „Dědečku, když já jsem ráda tady.“ Podívala se na knihy vyrovnané v policích. „Nebudu vás rušit.“ Vstala a chtěla odejít, když mě viděla. „Zlatíčko. Dovol, abych ti představil tohoto pána.“ Byla to ona. Moje zachránkyně a jezdkyně na divokých koních, dokud  nepromluvila bych jí nepoznal. Podle hlasu byla nezaměnitelná. Určitě popře, že mě zná. „Už jsem měla tu čest.“ Starý Vévoda si mnul ruce. „To je dobře. Nemusím nic vysvětlovat a přejdeme rovnou k věci. Je to vlastně o tobě, takže bych byl rád, aby si tu zůstala.“

„Ale dědečku, já stejně brzo odjedu.“ Mávnul rukou. „Vidíte. Pořád mi vyhrožuje, že mě tu nechá samotného. A to se snažím, aby se tu měla jako v bavlnce.“ Překvapila mě víc, než bych čekal. Přiznala se tak rychle. Měla svůj temperament a rozhodně nebyla jako ty ostatní ženy na oslavě. Vůbec se nebála toho co příjde. Trochu mě to zarazilo. První žena, které bylo jedno, kdo jsem a co vlastním. „Mám to podobně. Vždycky se v rodině najde někdo nevděčný pane Vévodo, ale nakonec zjistí, že to bylo to nejlepší rozhodnutí.“ Dala si ruce v bok. Bylo vidět, že jí to rozčílilo. „Dědo máme dohodu. Tohle je poslední žádost a pak mě necháš žít svůj život.“ Řekla a já pozoroval jak ji v očích vzplály bojovné ohníčky. „Vím zlatíčko a proto jsem to promyslel do posledního detailu. Tohle je poslední třicátý návrh.“

Vmísil jsem se do hovoru, i když to bylo neslušné. Skoro zapomněli na mou přítomnost. Válka mezi vnučkou a dědečkem začínala vřít. „Pane Vévodo bohužel vám musím oznámit špatnou zprávu. Můj bratranec Peter si vaší vnučku vzít nemůže. Bude se ženit s jinou dámou.“ Vévoda přikývnul a zabafal si z fajfky. Vypustil obláček kouře, který stoupal ke stropu. „ Asi si nevěděla, že žádost Petera de Finelat jsem rovnou zamítl, když žádal o svolení tě lépe poznat. Myslela sis to a rovnou jednala jako vždycky, ale tentokrát to dopadne podle mě.“ Znovu si zabafal a pokračoval. „Znám Peterovu pověst a věděl jsem to ještě předtím, než přišel. Přede mnou je těžké něco utajit.. Říkal jsem ti, že chci požádat někoho z rodiny Finelat.“ Zase to vyřešil mistrovsky jak se od Vévody dalo očekávat nenechal se napálit. Mluvil dál na svou zmatenou vnučku. „ Jen si neslyšela náš rozhovor. Zase si se snažila najít na něm něco špatného a říct, že se nehodí jako ostatní, ale já měl na mysli tady Felipa. Proti němu nenajdeš jedinou námitku.“ Starý pán se otočil na mě s žádostí v očích. Ruku mi položil na rameno. „Felipe vy jste někdo koho si vážím. Nevím z jakého důvodu se straníte ženám, ale moje vnučka by pro vás byla ta pravá. Chtěl bych vám učinit návrh, aby jste se lépe poznali a pokud půjde vše dobře po čase oznámím zásnuby.“ Já byl úplně v klidu, když to říkal, ale to se nedalo říct o mladé slečně. Zaujala nepřátelský postoj vůči mé osobě, kdyby mohla, tak by se naježila jako kočka připravená kousnout. „Rád bych si s ní promluvil.“ Starý pán se podíval na svou vnučku a začal couvat. „Jistě, jistě. Nechám vás.“ Zavřel za sebou dveře, ale myslím, že nebude daleko.

Rovnou se ujala slova. Nečekala ani nebyla zdvořilá. „Poslyšte. Já se za vás neprovdám!“ Nejdřív musím tu divou kočku uklidnit. „Jmenuji se Felipe a taky nemám v plánu se ženit.“ Teprve teď si mě začala prohlížet. Musela zaklonit hlavu, aby na mě viděla. Od hnědých lehce rozčepýřených vlasů přes modré oči a hubený rovný nos. Chvíli se zastavila  na začínajícím strništi a utkvěla na mých rtech a já promluvil. „Asi vás zajímá proč?“ Sjela zbytek svalnaté vysoké postavy rychlím pohledem. „Ne. Jen se divím, že vás nějaká neklofla. V sále je spousta krásných dam. Vyberte si některou tam.“ Otočila se k oknu a vyhlížela do nepropustné tmy. Zůstal jsem chvíli potichu a kalkuloval plán. Konečně byla moje představa hotová. „Měl bych návrh.“ Přesně tak. Pořád jsem tady. Asi jí to udivilo. „Poznáme se, ale nezasnoubíme. Dá nám to oběma čas držet se dál od ostatních. Co říkáte?“ Bylo vidět zaváhání. Možná jsem to řekl dost přímo, ale tohle se jinak vysvětlit ani nedalo. Falešný vztah by prospěl všem. Vévoda bude spokojený a nás nebude nikdo do ničeho nutit. Pravda bude trochu bolet, ale nebudeme vyčerpaní neustálím odháněním potencionálních partnerů. „Souhlasím.“ Byla opravdu rozhodná a neváhala využít tuhle nabídku. „Budete muset obětovat trochu svého času, aby nás nikdo nepodezříval.“ Uzavřeli jsme tajnou dohodu. Chytil jsem jí za ruku a vyšel s knihovny. Vévoda se na nás díval a byl ohromen. „Zatančíme si.“ Chytila se mé ruky a druhou dala na rameno. Ostatní okamžitě přestali. „Valčík pro snoubence. Adele a Felipa.“ Zvolal Vévoda a usmíval se od ucha k uchu. Adele trochu ztuhla, když to slyšela. „Tvařte se přirozeně. Úsměv. Dalo se to čekat, že nás rovnou zasnoubí. Předstírejte.“ Strnule se usmála. Moje šeptání pomalu odbourávalo její paniku, až se nakonec uvolnila a užívala si každou otočku a pak jsem to uviděl. Adele se opravdu od srdce usmála.