MDLÝ

Stáhni, zatáhni ten řev.

Pospěš do klání, zbytečností.

Neukradni poslední, zbytek života.

Na zem spadnul a už se nepostavil.

Krájel chleba, hlavu omylem uřezal.

Padám znova a znova do nikam.

Šeptám tu zvěst, proč ta klec okolo mně.

Nacpali do mě hada, nebyla to zrada.

Jen klec, do které se nevejdeš, dusíš se

No tak zhluboka dýchej, otevři na zem nespadni.

Jsem zázrak dění, čním rozléhám se pěju pěnu.

Zázraky se nedějí, jen podraz na člověka zkurvený.

Srdce pěje píseň zásadní, útočí na kousek z tebe.

Jsi dnes budeš i zítra, zpráva nejasná, úhel záletný.

Nechci spát chci se rvát, chci se posadit a křičet tak

už dost, semeniště záhuby, dej si ho do huby já ho už

nechci. Chci tu být jako potrava, pro vzduch a noci 

plné děsu. Už se třesu, tak vím že jsem stále živ i

když stále plný chyb. Vroucně zapeklitý stále umanutý