NA SOLAR

Zním tak tiše,

pomaleji. Zřím

tikot, levných hodin.

Zářím, pářím, slaním.

Vyhořen doteky, smrti.

Krajina plná, pocitů.

Srocen dav, požitků.

Šílený pohled nářků.

Sycen odloupnut, tak 

se tu tiše ztrácím.

Vracím, udolán změtí.

Čeho pak odnětí smetí.

Ležím tu jako náklad v

zapomnění. Nic už není,

jen svět v poklusu.  A já

nestíhám, už jeho rytmus.

Jen kus masa, nebo padlé 

zastavení člověka. Zrají nebo

jen poklonou, se poroučím. Čau,

ahoj, chci stihnout pouť poslední. Žrout

vzpomínek, začátek nostalgie.

King se v prsou bije, zříkám se

nahoty odstředivé. Zázraky se 

nedějí, jen občas jako kometa 

se objeví. Stala se zrada, utkaná

z pověstí a pavučin. Hledám stín

v mlze, je mi tuze zářím z kousku

podlitin.