4.

 

34.

S tímto pořadovým číslem načínám druhou pětinu množství slíbených obrazů, z nichž jsem v úvodní první 1/5 prozatím neposkytl takový nutný ani jediný.

Pominu-li doposud jen pouhé obrazné slovní nápovědi typu jako zloděj v noci.

Která ani přesným biblickým citátem není, pouze s ním svého druhu dohodou.

 

„ Judita Molińska

O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku. Vy, bratři, ale nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. Všichni jste lidé světla, lidé dne. Nepatříme noci ani tmě! Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví.

1 Tesalonickým 5:1?-?6 B21“

 

Pouze dodám, že Alain Badiou o svatém Pavlovi napsal celou souvislou knihu.

Jakož že i pád svatého Pavla tenkrát před Damaškem (který se třeba ani nestal) dodnes plnohodnotnou událostí je.

 

Poněvadž vždy záleží jenom na překladech, poskytuji další jeden takový:

„Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci.“

Přičemž existence celého obrazu samého, podvakrát přeloženého, se snad již začíná o století dříve v evangeliu podle svatého Matouše.

 

35.

[[ Příslušný silvestrovský vlak (mi) bude odjíždět ve 4:07.

Závorkou mimoděčně naznačuji, že se snad probudím.

A pak že možná už bdící (nepatřící noci) pojedu tmami.

Pokud se vzbudím, vyrazím i přes zákaz.

Neboť mám přece nárok na takovouto prémii, popřípadě bonus, když od března jsem ještě ani na jediný den, jako zas jediný v zemi, neabsolvoval odchod z bytu, natož následně cesty nábřežími, parky, ulicemi, bez roušky. V městě zdejším, jak i jiných.

Pojedu proto určitě sám, nikoho nepotkám, zcela mimo děj i tamté známé hororové povídky o půlnočním vlaku. Jenž, na rozdíl, bývá plný.

Napohled nadarmo, když si nebudu moci o čemkoli psát průběžné poznámky, třebaže noutbukem i sešitkem vybaven. Pak na posledním nádraží mé cesty na patřičném nádraží vystoupím, ujdu ten potřebný počet kilometrů tam i nazpátek, v místě cíle na otočce rovněž nic nezažiju. A potom zas pojedu několik hodin několika liduprázdnými spoji nazpátek.

Jako bych ani tam na těch pár chvil nebyl.

Podle jízdních řádů se ještě před půlnocí ocitnu zpět, odkud jsem časně ráno vyjel, proto ani tady nelze očekávat žádné popůlnoční setkání s duchy vezoucími se mým směrem. Na ulici cestou k bytu se skvrnou prosakující desetiletí stropem koupelny rovněž nikoho nepotkám, poněvadž jednak našinci budou slavit, a též jim bude líno kvůli úřednímu zákazu se ochomejtat venku.

Nikdo se ke mně na mé celodenní pouti železniční zemí nepřidá, byť jsem případné kunšofty takto zde vyzýval a včera v rámci příprav, jak se říká, dokonce shlédl svůj vůbec první film o zombiích.

Jednak kvůli inspiraci, a zejména snad proto, že takovouto herečku, jaká se v jeho ději jen pouze mihla, je ve zdejších vlacích nemožno potkati.

Metafora liduprázdného života v liduprázdné zemi. ]]

 

36.

[[ Ode dveří mnou obývaného bytu ke dveřím osobního vlaku odjíždějícího ze třetího nástupiště ve 4:07 to mám necelých 300 metrů. Trasa je to přehledná, akorát musím jednou přejít ulici.

A právě v té chvíli se to stane. Jsem jako vždycky bez brýlí, a tak mám pocit, že se jedná o auto bez řidiče, které se o mou pravou nohu jen tak otřelo, dobře mi tak, nemám chodit mimo přechod, jak mám ve zvyku.

Místo styku pravé holeně s karoserií nebolí, celá situace mi vlastně nestojí za zájem, poněvadž mnohem ostražitěji musím dbát, jak je pod nohama kluzko.

Nic se neděje, jízdenku mám koupenou ze včerejška, takže po pár krocích sestoupím do podchodu a vzápětí schodištěm následujícím napravo vyjdu na nástupišti, na kterém na mne čeká vlak.

Předešlu, že potom třeba až v rychlíku někde za Ostravou zjistím, že se tentokrát nesvedu zpodobit fotoaparátem noutbuku, podoba mne obklopujícího interiéru souhlasí, pouze moje přítomnost jaksi vymizela. Asi nějaká porucha programu, nebo takového něco.

Jinému by stále ještě nedošlo, že si ho průvodčí prošlí občas vagónem nevšímají. Proč zrovna mě ještě žádná nepožádala o jízdenku, v době koronavirové karantény není okolnost nijak mimořádná, neboť se nechtějí nakazit. Pod rouškami mi možná odpovídají na pozdrav, ale nejsem si jist.

Situace alespoň mi začne připomínat opakující se podmínku děje filmu Lulu na mostě, proto příští mimojdoucí průvodčí oslovím co nejvíce nahlas.

Její zřetelné odpovědi se tentokrát nedočkám.

Jsem si proto náhle jist, že na konci mé dnešní cesty, tedy v její polovině, projdu úplně samozřejmě jakýmikoli zamčenými dveřmi.

Ale o čemsi takto se naskýtajícím, navíc absolvovala-li již víceméně totéž přede mnou herečka Mira Sorvino, je snad škoda vůbec psát. ]]

 

37.

[[ Jak svědčí včerejší zápisek, v jehož příběhu již pokračovat nemíním, kvůli přípravě na to, co nazývám událost zažitá ve vlaku, sjíždím v posledním čase filmy o duších (ten duch, ti duchové), zombiích, policajtech, atd.

Takže jsem narazil i herečku Emmu Stone, jejíž dovednosti jsou v porovnání s týmiž dispozicemi jejích zdejších tuzemských konkurentek neporovnatelné. Další takovou, Miru Sorvino, znám již Austerova filmu o Lole na mostě, kterýžto je realizací událostí, a zrovna v tom smyslu, jak já prozatím nesvedu.

Navíc nemohu předpokládat, že dotyčné Mira nebo Emma přistoupí do téhož časně ranního silvestrovského rychlíku hned někde ve Svinově, abych já měl příležitost slovy inscenovat aspoň 1 nebo 2 obrazy nějaké zfilmovatelné historky.

Neboť i jiná dáma podobného druhu za celý čas mé jízdy tam a nazpátek nenastoupí (jakož i případný obdobně vhodný pán), já v záměru nepostoupím, a proto si radši budu uvnitř odnikud nikam jedoucího vagónu číst pdf první souvislejší teorie hoaxu, na níž jsem prozatím narazil.

https://a2larm.cz/2020/12/folklor-stoji-na-strane-obycejnych-lidi-jeho-hodnoty-jsou-ale-konzervativni/

Poněvadž i ten hoax, vyvedl-li by se mi, v případných 150 souvisejících obrazech by byl taky událost. ]]

 

38.

3:26

[[ Za 10 dnů se v tutéž dobu už budu chystat k odjezdu.

Bez ohledu na kalamitu, nebo taky Kalamitu – jakož i případné státní zákazy.

V jistém smyslu přelezu plot, nebo dokonce onu pověstnou zeď – za nimiž ovšem (ani) tentokrát nic nebude.

Planý diverzant.

Poněvadž si na čtení nic brát nemíním, z Těšína do Ostravy budu psát do noutbuku poznámky, které potom z rychlíku odešlu sem na fejsbuk – a následně už onlajn v průběhu cesty jiné postupné další o tom, jak se kolem mne nic nebude dít. Třebaže jiní scenáristé by za tutéž dobu zcela lehce nakoncipovali množství příběhů, které se mohou s různou věrohodností o silvestrovské noci přihodit.

Na FAMU se přece učilo i cosi takového jako scenáristická pohotovost...

Já jenom pojedu odnikud nikam, a posléze zas nazpátek, přes nulovost zevních podnětů celou dobu zhruba 20 hodin (což znamená ekvivalent 10 filmových představení) však pozorně vyhlížeje události, při sobě kreditní kartu se slušnou částkou, připraven průběhu čehokoli naskytnuvšího se důsledně zúčastnit.

Nabídka ovšem žádná nebude – byť bych se třeba vydal i jinými vlakovými spoji do jakékoli ze všech jiných světa stran. ]]

 

39.

4:07.

Poněvadž je zrovna tolik, kolik právě je, náhoda čísel dala, a mě proto napadlo, 9. den před cestou, začít dneska tak.

Následné pokračování v tomto kurzu ovšem nemám zcela žádné, takže taky proto ze mne žádný kolumbus tentokrát nebude.

K případné události čehokoli prostřednictvím silvestrovské cesty zůstává tedy i nadále strašně daleko.

5:58.

 

40.

„Pamiętając, że dla omawianego francuskiego autora wydarzenie tworzy pewnego rodzaju wyłom w zastanym stanie rzeczy, stanowiący zarazem otwarcie możliwości, obietnicę na przyszłość, należy również zaznaczyć, że dla Badiou prawda jest nieskończoną wielością o charakterze generycznym, czyli pierwotnym. Jeśli zatem sztuka miałaby być „procedurą prawdy”, to podobnie jak inne procedury musiałaby zawierać w sobie fundamentalne odniesienie do generycznej nieskończoności.“

 

„S připomenutím, že pro sledovaného francouzského autora událost vytváří jakési porušení stávajícího stavu věcí, které představuje současně otevírání příležitostí, příslib do budoucna, je třeba také poznamenat, že pro Badioua je pravda nekonečnou mnohostí obecné povahy, čili čímsi prvotním. Pokud tedy mělo být umění „postupem pravdy“, pak stejně jako jiné postupnosti by muselo v sobě obsahovat zásadní odkaz na generickou nekonečnost.“

Přičemž na googlu platí definice, že, po vypršení původního patentu, „Generický lék = lék odvozený z originálního léku, založený na stejné účinné látce.“

 

Třebaže s vědomím, že se mi za celý den nic nepřihodí, budu tedy za pár dnů ve 4:07 vyjíždět pozorovat, sledovat, popřípadě jen tak mimoděčně zažívat, zcela pro mne prázdné nekonečno potenciálních událostí.

Průběžně se nedějících, i jako případně budoucích stejně tak nemožných.

 

„Důležitým pojmem je pro Wittgensteina „fakt“, který chápe jako to, co je zkrátka tak, tedy existenci stavu věcí. ... Logika se totiž zabývá každou možností a všechny možnosti jsou jejími fakty. Žádný předmět pak nemůžeme myslet mimo možnost jeho propojení s jinými předměty.“

 

Prázdný vlak řítící se stodvacetikilometrovou rychlostí nekonečnou prázdnotou.

 

41.

Několikavětou Wittgensteinovu postupnou definicí onoho stavu věcí lze dohledat na každém správném googlu.

Pro mne v souvislosti s mou chystanou cestou hodně podlouhlou množinou odnikud nikam, uvnitř z jedné prázdné podmnožiny do jiné, od ní prázdnou vzdáleností oddělené, je ovšem deprimující natolik, že jsem včera dokonce málem na onu silvestrovskou cestu vlaky rezignoval.

Nemohu-li v prázdnu předpokládat události, cokoli sebeméně patrnějšího že nastane – třebaže událost podle filozofa A. Badiou nemůže být stanovena jejím předpokladem.

Pojedu tedy, jak má být, sám jako víceméně ucelená množina, amébovitě působící podlouhlou množinou v podobě víceméně hrací figurky této nemožnosti vstříc.

Pobídkou onu všechnu mou depresi měnící byla náhle mě napadnuvší věta, nahrazující vězení onoho světa daného stavy věcí.

SVĚT JE HYPOTÉZA.

Poněvadž až banální samozřejmost takového tvrzení umožňuje psát (čtyřiasedmdesátiletému pouze už jen dožít) ve stavu jsoucna bez prvopohledových faktů.

Vymknout se ze stavu nejsoucnosti jako předpokladu události, s představou nikoli popisovat, a též nejenom onoho pouhého fabulovat jako si vymýšlet až do délky třeba románu.

Třeba se písmeny stane – ale z absence cestou nezažitých podkladů nejspíš ne.

Což ovšem je vzápětí pro mne stejnou propastí, jako byla ona nemožnost předchozí, které jsem se prostřednictvím protézy hypotézy snažil uniknout.

Zvednu tedy časně ráno na Silvestra prdel, a pojedu jen tak nazdařbůh – a až do písknutí průvodčího se zde již nebudu zmiňovat.

Aspoň si v takto vyšetřeném čase po nějaké době uklidím v bytě se skvrnou prosakující na stropu koupelny.

V takovémto světě přece všechno vždycky nějak dopadne.

 

42.

 

 

43.

 

 

44.

 

 

---