Vlastní cesta

Mám ze sebe dobrý pocit,

že se vše k dobrému obrací.

Musela jsem však prosit,

a nemít hlavu v oblacích.

 

Řídit se svými pocity,

neposlouchat druhé,

o odpuštění prositi,

nemít srdce hluché.

 

Okolí mně nechápalo,

bo jsem byla tak jiná,

podporu mi nedávalo,

pro ně jsem byla líná.

 

Že nemoc může za to,

to nikdo nechtěl vidět,

není prokletí, ale zlato,

nemám se, za co stydět.

 

Intuice správně vede mně,

několikrát potvrdilo se mi,

příroda učí mně tak jemně,

není lepší učitel na Zemi.

 

Kolik malých kroků,

musela jsem udělat,

přitom stačilo pár skoků,

abych okamžitě uspěla.

 

Trvalá změna žádá si,

však pomalé tempo,

nesmí ji dělat lajdáci,

ale pečlivka, ne lempl.

 

Vyšlapat vlastní cestu

možná může se zdát,

že bývá spíše z trestu,

nemusíte se však bát.

 

Každý má za sebou

nechat stopu svou,

ať už je mělkou

nebo hlubokou.

---