Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečer jako každý jiný - autoterapie
Autor
ostuda
Kurkumové mléko v hrnku,
bolavá záda,
rozečtená kniha na klíně,
co mám tolik ráda,
pomalu a jistě ničí mne.
Myslím na Vás, milý muži,
i když zranili mne Vašeho pohlaví druzi.
Myslím na Vás s obavami, pokorou i úžasem,
vděkem, že skrze zranitelnost zase plně vnímám, kým opravdu jsem.
Otevřely se bolavé rány hnijící, vyplavaly i hezké vzpomínky a skutky lásku plodící.
Nyní smutná i bolavá, šťastná a vděčná,
nepochybuji, že existuje božská láska věčná.
Každý můžeme do nitra svého pohlédnout s úžasem,
a zjistit, že oni, Vy i já stejná jsem.
Soucit si zasloužím stejně jako druzí,
i když se k sobě někdy tvrdě chováme,
všichni jsme stejní dobrodruzi.
Proč zbytečné násilní na sobě pácháme?
Nejvyšším soudcem budiž nám pak svědomí,
největším trestem samota a nucené soukromí.
Až si uvědomíme, že o pohlazení a lásce sníme,
kéž nebude pozdě až pravdu nitra zříme.
Snad bude koho zeptat se,
zda v blízkosti ještě okamžik zůstat smíme.
5 názorů
Dekuji, to samozrejme respektuji a vůbec nerozporuji. Rada bych zde nasla bezpečný prostor k zaznamu svych pocitu a myslenek, k nimž se chci čas od času vrátit. Když bude hůř nebo lépe. Až je bude potřeba psychologicky rozebrat. Umělec nejsem, ani se o to nepokousim, poezii pouze s bezpečnou vzdálenosti pozoruji.