Ragú

před kosou stařenek hrajem si na schovku

myšlenek ragú si přimícháme

ticho si svolává se sebou tiskovku

úplné bezvětří v poli klasy láme

taneční stonožek úsměvy ševců

pohádku z rána si povídáme

za pravdou kulhá lež

chňape ji po pasu

na rady žížal však nedáme

staneš se sám sebou i když ne svůj

dříve než vvykvetem odvadáme

kdo správně poslouchá stříbrnou tůj

pozná kdy přijde čas navštívit známé

pohádek hřbitovů hlasy jsou zvonce

do nich svou svobodu zaklejem

z výšin nám sšeptají volané konce

pan čas už dokončí to co si nepřejem