Na půdě jsou dveře zavřené

Půjč mi své rudolící rtíky

neboj, vrátím ti je, sladce zlíbané

polibky pokryji tvé prstíky

od palečků k malíčkům spočítané

plaše usmívat se budeš u ručiček

každý z nich dostane něžnou pusinku

více šimrat bude tě to u nožiček

vím, jak moc lechtivá tam jsi miláčku

hubička voňavá letí už tvým vláskům vstříc

a věř mi lásko, že těch hubiček budou tisíce

šíje tvá obdrží jich miliony a snad ještě víc

až na půdě v noci se sejdeme za svitu Měsíce.