Manželem proti své vůli 39. - 40.díl

Manželem proti své vůli 39.díl

„Kam se ta kniha poděla?“ Deris se přehraboval u postele v kupce knih a mrmlal si pro sebe nesmysli. Další učebnice mu donesli skřetíci, když jsem byla pryč. Ve stodole se rozvaloval Flíček a tak jsem zůstala blíž u stropu. Na zemi to vypadalo dost nebezpečně pro křehkou bublinu, která mě kryla před jejich zraky. Snadno bych se prozradila. Takovej bordel za pár dní, kdybych to měla uklízet bez kouzel, tak je na místě prokleju. Nejen knihy, ale dokonce zbytky jídla na malém stolku nikdo neodnesl. Co se tu proboha stalo, že to tu je jak v chlívku. Neříkala jsem snad, aby se o něj starali? Místo toho se někde poflakují. Rozletěla jsem se k dveřím do stodoly a mávnutím je otevřela. Deris zůstal civět na otevřené dveře, ale nikdo nepřišel. „Co co se to děje? Skřete? Seš to ty?“ To mě rozesmálo. Přitiskla jsem si ruku na pusu a snažila se nevydat žádný zvuk. Pomalu proplouvám k dveřím, kde bylo doupátko skřetíků. V tuhle chvíli mě zajímalo jak to tu funguje, když nejsem doma. Pootevřela jsem malá dvířka a nechala tam umístit nakukovátko. Nestačím se divit. Malý skřetík hopsal v maličké postýlce a ostatní spali jako zařezaní. Tohle jim spočítám.

Vrátila jsem se zpátky do stodoly, kde stál Deris jako opařený. Stále pozoroval otevřené dveře. Pak jsem si uvědomila, že dům mu může kdykoliv uškodit. Jeho strnulá pozice byla mírně přidřepnutá, jako by očekával nějaký útok. Zavřu je a vrátím se ke stropu. Zruším bublinu a přestoupím na jeden z trámů, abych měla lepší výhled. Flíček zvedl hlavu a podíval se nahoru. Ten by mě vyčenichal snad všude. Naznačila jsem mu, aby mě neprozradil. „Flíí“ Zavrněl na Derise a znovu si lehnul. Sem tam pokukoval co se bude dít, ale myslím, že kdyby mohl okamžitě by mě zavalil štěstím.

Deris se po chvíli uklidnil a začal se znovu přehrabovat ve stohu knih. Nakonec vlezl i pod postel. Vítězně zařval. „Mám jí!“ Nejdřív byl slyšet smích dokud se neozvala rána. „Krucifix.“ Ještě víc se rozplácnul pod postelí, než konečně vylezl po čtyřech. Sáhnul si na hlavu a drbal si rašící bouli. Je to takové tele. Pomyslela jsem si a snažila se nesmát jako postižený debil. Flíček to naštěstí zamaskoval velkým zabručením připomínající medvěda. „To máš zase hlad?“  Deris kroutil nevěřícně hlavou a postavil se na nohy. Vzal do ruky malý zvoneček. Zacinkal, ale nikdo nepřišel. „Je to banda lenochů, když tady není Laja, už aby se vrátila. Snad se jí nic nestalo. Myslím, že by si jí měl letět naproti.“ Flíček odfrknul a ani se nehnul. Spiklenecky na mě mrknul. „Fli flíí.“ Chvíli luštil Flíčkovy skřeky, než pochopil souvislou větu. „Říkáš, že jí nic není?“ Flíček přikývnul  a pomalu vstal na svoje tlapy. S každým pohybem se zmenšoval, aby něco neschodil. „No dobře. Nevíš jaký je zaklínadlo na vyléčení boule na hlavě?“

„Počkej neraď mi já na to příjdu sám. Měl bych to vědět.“ To mě docela zajímalo. Dozvím se jak moc pokročil. Začal se soustředit a na hlavě mu přistál klobouk. Nikdo není dokonali. Snažila jsem se omluvit jeho nemotornost. Těch kouzel je prostě moc a při rychlém tempu se snadno popletou. To jsem si původně myslela, než se začal znovu soustředit. Klobouk sice zmizel, ale na hlavě měl najednou hrnec. Musela jsem uznat, že má opravdu talent jak ze sebe udělat šaška. Flíček se zasmál ve stejnou chvíli jako já,  jinak by mě to prozradilo. „Teď mě to bolí ještě víc.“ Přivolala jsem na sebe umlčovací kouzlo a pozorovala co se stane dál. „Určitě je to tohle.“ V obličeji byl červený jak moc se snažil vyléčit si hlavu. Hned jsem věděla na co myslí a zarazila ho v půli odříkání. „Chceš, aby ti na hlavu vážně spadla kovadlina? Mám dojem, že by si to nemusel přežít.“ Slétla jsem z trámu a těsně nad zemí se zastavila.  „Lajo.“ Ta radost v jeho očích byla k nezaplacení. Pohladím ho po hlavě a okamžitě vyléčím ránu i bouli. „Co se tu vlastně stalo?“ podívám se okolo. „Okamžitě to dej do pořádku.“ Začal sbírat knihy, ale já ho zadržela. „Chci, aby si to udělal kouzlem.“

Mám takový dojem, že bych se měla znovu vrátit ke stropu, když jsem cítila v jeho mysli absolutní nejistotu. „Nejlíp se to naučíš trénováním. Nauč se jedno kouzlo a rovnou ho vyzkoušej.“ Tady byla každá rada drahá. Deris v tom totálně plaval. „Za každou chybu tě potrestám!“ A za každé správné kouzlo políbím. Přeběhlo mi hlavou, když jsem si uvědomila, že to v mysli slyšel. 

Manželem proti své vůli 40.díl

„Za každou chybu tě potrestám!“ A za každé správné kouzlo políbím. Přeběhlo mi hlavou, když jsem si uvědomila, že to v mysli slyšel. Uhnula jsem pohledem a dělala jako by nic. „Cože si říkala?“ Přistoupil blíž. Byl moc blízko, abych se mohla pořádně nadechnout. Vzduch se mi do plic nedostával a moje rozhodnutí vrátit se na trám u stropu bylo najednou ta tam. „Podívej se na mě.“ Deris se snažil upoutat pozornost. „No tak.“ Škemral a já nedokázala udělat naprosto nic.

Tohle byla chyba. Obrovská chyba, když jsem se podívala na jeho tvář. Derisovi oči doslova svítily vzrušením. Ten pohled se nedal vydržet. Chtěla jsem se znovu odvrátit, ale chytil mě za bradu. Lehký dotek jeho prstů rozechvěl celé moje tělo. Cítil to. Srdce bušilo jako splašené a nedalo se zastavit. Jak… jak na mě může mít někdo takový vliv? Polkla jsem na prázdno.  Musím zmizet. V tu chvíli mě pevně objal. „Nikam tě nepustím.“ Zpropadený myšlenky. Zlobila jsem se sama na sebe. Jak se můžu takhle prozradit. Copak nemám vybudovanou zeď, aby právě tohle nemohl odhalit? Před ním by se zřítila i celá pevnost!  

Jeho rty mě lákaly čím dál víc. Přiblížil se ještě o kousek. Začala jsem se znovu třást jako ratlík. Čekala jsem na to, kdy se odhodlá mě políbit.  Nakonec se po chvíli smiloval a pustil mě ze svého vězení, aniž by cokoliv udělal. Párkrát jsem zamrkala, abych se probrala  a dostala se z jeho vlivu. Nechápu, že se mě, tak lehko vzdal. Jak se mohl ovládnout? Copak mu o tohle celou dobu nešlo. V jeho strnulém držení těla a očí vpíjejících se do těch mých bylo něco  zvláštního. Probleskla mezi námi magie a  duše se propojili ještě víc.  

Mělo mi to dojít dřív, než to Deris řekl nahlas. „Odměnu si vyberu večer.“ Ty slova slibovala mnohem víc, než jen pár polibků. Aniž by použil nějaké triky.  Řeč jeho těla na mě působila jako droga. Při tom zjištění jsem se musela znovu vzpamatovat. Jestli to celou dobu hrál, tak ho přetrhnu. Mohl vycítit moji přítomnost a zahrát skvělé divadlo? Flíček mě určitě neprozradil. Dodala jsem si víc odvahy a začala hrát nebezpečnou hru s Derisem. Mohu se hodně spálit, ale to teď nebylo důležité. Je ochotný se učit a to mi zatím musí stačit. Je čas, abych to zahrála skvěle i já. Splašené nervy se uklidnily a místo nich se konečně dostavil rozum.  „Nějak moc si věříš. Zatím ses spíš přizabil.“ Usmál se a tím se odlehčila atmosféra. Snažím se nedat najevo opravdové city. I bez smlouvy a řetězu zůstáváme dál propojeni myslí. Je to nebezpečné, ale přitom lákavé a vzrušující. Možná, že až dohrajeme vyprchají city a vše jednou skončí. Měla bych mu věřit? Nechat se vtáhnout z černobílého světa do barevného? Pokud budu muset zaplatit bude to i s úroky. Jednou to přijít muselo.

Kdysi jsem si stěžovala,že je hrad opuštěný. Koště předpovědělo jeho příchod a určilo někoho mě rovného. Jeho kouzla budou na stejné úrovni jako tvá. Moc bude vyrovnaná. Vzpomněla jsem si na ta slova a uvěřila jim. Opravdu by to mohl být právě Deris, kdo mě nenechá dál samotnou. „Tak začni.“ Jeho výraz v obličeji se naprosto změnil. Soustředění a tok jeho mysli byl úplně na jiné úrovni. Chvíli ho pozoruji a hlídám vstupní vrata do hradu. Zvědavost zdejších cihel byla opravdu obrovská. Div, že celá zeď nespadla, když se naklonily najednou. Udržovaly balanc stavby, až staré trámy zavřeštěly. Deris se chystal na kouzlo plné formulí a složitých vět. Nevnímal okolní svět. Vycítila jsem jeho nahromaděnou sílu a moc. Nějakým zázrakem se mu podařilo něco, co se učí několik let.

Perfektně propojené smysli střádali energie a nechávali je netknuté několik dní. Mohla jsem vidět oddělené živly. Stejně tomu bylo u mě, ale o to těžší bylo naučit se je používat. První fáze byla zdolána, ale to samo o sobě kouzlo neudělalo. Přivřu oči, když se místností prohnal doslova hurikán. Rychle vytvořím obranný štít před Derisem. Flíček se připlete přímo do rány. Otevřel tlamu a to neštěstí pozřel do svých útrob. „Brble.“ Krknul si jako dobytek, když vstřebával špatné kouzlo. Zruším štít a pohladím Flíčka po čumáku.  „Hodný kluk.“

Deris mrknul po prázdné stáji. Ten tajfun vzal všechno sebou. „Vidíš je to hračka.“

„Hračka? Kdyby nebylo Flíčka, tak to vzalo celou stodolu.“ Znovu jsem ho pohladila a starala se o jeho tělo. Rukou nahmatám místo, kde schytal největší zásah z kouzla a využiji léčivou magii. „S tebou si to vyřídím později!“