Princ a Večernice aneb jak to bylo dál

Královně Večernici a králi Solimanovi se narodila krásná holčička. Měla světlé kučeravé vlasy po tatínkovi a

velké zvídavé modré oči po mamince. Princeznu pojmenovali Jitřenka, protože se pravidelně probouzela

jako první.

Roky utíkaly, na zámku bylo blaho a veselo. Jitřence, ale bylo smutno. Měla na zámku pár kamarádů, ale

vůbec

si nerozuměla s princeznami od strýčku Větrníka, Slunečníka a Měsíčníka. Zdály se jí být příliš marnivé a

rozmazlené. Pořád chtěly nové a nové hračky. Posmívaly se jí, že neumí vyslovovat písmenko ř. Pokřikovaly

na ní Jitěnko a když měly zlobivou náladu tak dokonce i Jitrnice.

Jednou se při venkovních hrátkách zatoulal zlatý míč. Holčičky se vztekaly, že ho Jitřenka určitě někde

ztratila. Byly na něm granátky, které ona měla podobné ve své šperkovnici. Princezna Rebeka byla

přesvědčená, že je z míče vydlabala.

„Já ti za to vydloubu oči, jestli ten míč do večera nedoneseš!“ rozčilovala se Rebeka, dcerka Měsíčníka.

Takové vyhrožování slýchala Jitřenka často a raději se schovávala v komnatě. Večer ráda pozorovala hvězdy.

Přála si, aby sestoupil z nebe princ a odnesl si jí pryč z této Země. Čekala a čekala a volnou chvíli si krátila

hraním na piano.

Netušila však, že jí každý večer poslouchá statný a odvážný mládenec Dobromil. Doslechl se, že v zámecké

zahradě rostou ty nejsladší hrušky v kraji. Jelikož jednou při mohutném větru popadaly až do městečka.

Nikdo je však nejí. Čeládka je dává prasatům. Zámecká šlechta si pochutnává jen na exotickém ovoci z

nejrůznějších koutů světa. Mango, kokosy, ananas, fíky a mnoho dalších.

Dobromil se v noci vydal na královské hrušky, ale víc ho přivábil

nádherný dívčí zpěv. Vyšplhal na nejbližší strom a spatřil spanilou princeznu. Od té doby chodil každý večer.

Zrovna na sedmnácté narozeniny princezny Jitřenky, pod něm praskla větev. Královský pes začal

zuřivě štěkat. Probudil hradní stráž, která měla být v pozoru a ne na škopku podřimovat. Kluka chytli a

okamžitě ho zavřeli do hladomorny.

Princezna se lekla a všechno pozorovala z okna. Věděla o tajné chodbě. Tak se potichoučku vytratila z

komnaty a spěchala do hladomorny. Povídali si celou noc až oba usnuli.

Ráno král vyvolal poplach, že byla princezna Jitřenka unesena. Naštěstí je stráž brzo objevila. Král se

nejdříve moc zlobil, ale když viděl, jak je princezna spokojená, že hoch vlastně nic špatného neprovedl,

rozhodl se, že ho z hladomorny pustí. Pod podmínkou, že se bude starat o zámecké hrušky.

A byla svatba. Na veselce nemohl chybět i Větrník, Měsíčník a Slunečník. Všechny tři princezny pukaly

závistí. Nezbývá jím nic jiného něž si hrát s údajně ztraceným zlatým míčem.

Hodovalo se a pilo. A jestli neumřeli žijí na zámku dodnes a pochutnávají si na sladkých hruškách.