Covid totalita! Slovenská skutečnost!

   To bylo řečí o komunistické totalitě! To bylo řečí, jako v takzvaném "totáči" žili lidé v nesvobodě a trpěli, pokud měli jiný názor než ten oficiální. To bylo řečí o komunistické šikaně, když se lidé museli násilím účastnit různých aktivit, které se jim příčily. Například různých schůzí, nebo prvomájových průvodů. To bylo řečí, jak jsme si na náměstích během sametové revoluce konečně vybojovali svobodu a svazky klíčů jsme odzvonili nelidské komunistické totalitě. To bylo řečí o železné oponě, která oddělovala demokratický svět svobody od socialistického světa nesvobody.

   To však, co prožíváme a čemu jsme vystaveni v současnosti je návratem starých časů! Totalita, jen v trochu jiné podobě se vrací, a my jsme nuceni prožívat tyto věci znovu. Opětovně jsme nuceni prožívat, jak vláda vydírá obyvatelstvo. A její taktika násilného vydírání nachází mnohé ochotné přisluhovače na nejrozličnějších vedoucích postech, kteří násilím tlačí své zaměstnance a podřízené do něčeho, s čím nesouhlasí. Lež, nátlak, vydírání a psychický teror se stávají realitou a lidé jsou jim vystaveni téměř na každém kroku. Po svobodě, za kterou se bojovalo, po svobodě, za kterou lidé minulých dob trpěli a nejednou dokonce umírali, po této svobodě se v současnosti hrubě šlape a nebere se na ni vůbec žádný ohled.

   Vezměme si například princip plošného testování. O nějaké dobrovolnosti nemůže být ani řeči, protože člověk se sice nemusí zúčastnit, ale když se nezúčastní, přichází sankce. Bez negativního testu nemůže jít do přírody, nemůže jít dokonce ani k lékaři, nemůže jít do práce, banky, nebo pošty. Všude jinde v Evropě, kde bylo celoplošné testování, třeba v Rakousku, bylo skutečně dobrovolné, bez jakýchkoliv následných sankcí.

   Na Slovensku, na rozdíl od normálních a civilizovaných států, jsou však opatření proti pandemii proniknuta fašizujícími praktikami. Lidé jsou rozděleni na poslušné a neposlušné. Na ty, kteří poslouchají rozmary malého diktátora a na ty, kteří jeho rozmary neposlouchají.

   Poslušní jsou odměněni certifikátem a neposlušní jsou potrestáni nesvobodou. Malý diktátor totiž trpí utkvělou představou, že pandemii nelze porazit nijak jinak, jen nekonečným celoplošným testováním. A proto si prosadil své navzdory námitkám odborné lékařské veřejnosti. Ta tvrdí, že plošné testování je medicínsky nesmysl. Přesně tuto slovní formulaci jsem zachytil z veřejnoprávního rozhlasu bezprostředně před druhým kolem celoplošného testování.

    Hlasy odborné lékařské veřejnosti, jakož také nesouhlasné hlasy koaličních partnerů však nejsou vyslyšeny a malý diktátor si prosazuje své navzdory všem a všemu. Pokud se totiž stále testuje, je třeba stále nakupovat testy. A to prostřednictví už nechvalně známé, malé trnavské firmy jeho kamaráda.

   Existují však také jiné indicie. Indicie, že patologické upnutí malého diktátora na celoplošné testování má kromě kamarádova zisku ještě také jiné, skryté pozadí. O tomto pozadí říká Doc. JUDr J.Drgonec DrSc, bývalý soudce nejvyššího soudu. Podle něj je projekt, nebo experiment celoplošného testování v SR objednávkou, spolufinancovanou Národním ústavem pro výzkum zdraví ve Spojeném království, co je samozřejmě slovenské veřejnosti zamlčováno.

   Ján Drgonec se odvolává na seriózní vědecký mezinárodní časopis. Ten prezentuje své články na www.medrxiv.org, kde jsou ve studii zmínění Krajčí s Jarčuškem jako autority díla. Drgonec zároveň vylučuje, že jde o hoax.

   Studie hovoří o tom, že na slovenské populaci s 5,5 miliony obyvatel, se provádí výzkum. Avšak za daných podmínek a platných zákonů SR, kdy je vyžadován souhlas s ošetřovacím výkonem a poučení nemocného, byl výzkum dělán bez dodržení podmínek daných mezinárodním právem, protože na výzkumy v medicíně jsou uzavřeny mezinárodní úmluvy. Bez všech těchto náležitostí se ale na Slovensku děje něco, co je v mezinárodním odborném časopise vykázáno jako výsledek výzkumu.

   Ať už je to tak nebo onak, faktem zůstává, že slovenský národ je vydírán, šikanován a sankcionován utkvělou představou malého diktátora způsobem, odpovídajícím totalitě. Nikdo tu nechce zpochybňovat, že je třeba bojovat proti pandemii, ale třeba přitom dodržovat rámec svobodné, demokratické společnosti. Třeba bojovat s koronavirem, ale není možné při tom kalkulovat s terorizováním, vydíráním, donucováním a nátlakem, jakému jsou denně Slováci vystaveni. Takové něco nepatří do demokracie, ale do totality! A to jsou věci, které nelze tolerovat, protože jde o věci, hodné totalit 20. století, a ne Evropy 21. století.

   Toto je hlavní problém! Je jím pošlapání ústavních práv, svobody a lidské důstojnosti! To vše je na Slovensku v boji proti pandemii odsouváno bokem až do takové míry, že zde vzniká nová covid totalita!

   Ve zprávách jsem zachytil, že v Nizozemsku byly rozsáhlé demonstrace proti pandemickým opatřením a demonstranti nakonec podpálili testovací centrum. A to se prosím děje v zemi, kde boj s koronavirem probíhá za respektování svobody člověka, jako základního prvku demokratické společnosti. Nevím si proto vůbec představit, co by dělali Holanďané, kdyby byli vystaveni takovému druhu covid teroru, vydírání a nátlaku, jako se to děje na Slovensku. Pravděpodobně by v bouřlivých demonstracích okamžitě svrhli takového diktátorského premiéra i celou jeho vládu.

   A Slováci mají mlčet? Slováci mají chodit pouze jako poslušné ovce na nekonečná testování, aby uspokojili utkvělou představu malého diktátora, a aby se míjely testy, které obstarává trnavská firma jeho kamaráda? Nebo aby se na nich dělaly kdejaké výzkumy, jako na pokusných králících? A pokud to Slováci odmítají, jsou ze strany malého diktátora a jím vytvořeného státního teroru vystaveni vydírání a šikaně?

   A žel, mnozí vedoucí pracovníci a ředitelé jen jakoby na toto čekali! Jakoby se v nich probudilo cosi temné a dělalo jim potěšení stát se prodlouženou rukou malého diktátora. Ze své pozice moci vynucují od svých zaměstnanců a podřízených věci, které popírají jejich práva, jakož také osobní svobodu jednotlivce. Zmíním příklad některých ředitelů škol, kteří dali všem svým pedagogickým i ostatním zaměstnancům na vyrozumění, že od nich budou požadovat očkování proti viru. Jinými slovy řečeno, kdo se nedá očkovat bude propuštěn! Až sem to došlo! Nikoho nezajímá, že takové jednání je protiústavní! Nikoho nezajímá, že očkování není možné od zaměstnanců vynucovat, protože to vůbec nemají zakotveno v jimi podepsané pracovní smlouvě.

   Nový typ covid diktátorů na všech postech řízení začíná zametat s lidmi v úzkoprsém domnění oprávněného boje s pandemií, a nebezpečné fašizující prvky začínají pronikat celou společností. Národ je selektován na testované a netestované, co je však jen předzvěstí ještě hrozivější selekce na očkované a neočkované. A ve společnosti vládnoucí, dusivé atmosféře nátlaku, obav a strachu lékaři, zpochybňuje vlastní svědomí, mlčí o mimořádně intenzivních nežádoucích účincích po druhé dávce vakcíny.

   Tato neuvěřitelná a neúnosná situace je důsledkem sahání lidem na jejich svobodu rozhodování a přesvědčení. Je důsledkem toho, že se věci dělají pod tlakem a násilím způsobem, jakým se to nedělá nikdy jinde na světě. Nikde jinde není národ takto primitivně rozdělován, terorizován a zastrašován.

   Otázka zní, jak se vůči tomu bránit? Zde je třeba zdůraznit, že existuje mnoho lidí, kteří s takto hrubě nátlakově vynucovaným testováním nesouhlasí, a nesouhlasí ani s budoucím, s největší pravděpodobností také násilně vynucovaným očkováním. Ale ze zaťatými zuby se tomu podvolují, protože nevidí jiné východisko.

   Východisko však existuje a spočívá v odvaze! V odvaze postavit se proti nové totalitě! Ukažme si to na příkladu již výše zmíněného, učitelského kolektivu na nějaké škole v počtu 30 lidí. Pokud se nebude chtít dát očkovat jeden člověk, ředitel ho snadno vyhodí a nahradí jiným, i když je to protizákonné. Ale zákonná záminka se už nějaká najde. Pokud ale očkování odmítne šest, sedm, nebo osm lidí a budou si za tím stát, diktátorský ředitel si to bude muset dobře rozmyslet, protože náhradu za ně už bude jen těžko hledat.

   A tento příklad platí v absolutně každém pracovním kolektivu, ať již ve velkém nebo v malém. Ředitel, vedoucí, nebo mistr velmi snadno zamávají s jedním, s otupujícím testováním nebo s vakcinací nesouhlasícím člověkem. Více takových lidí však naopak zamává s ředitelem, vedoucím, nebo mistrem. Lidé se jen musí vzpamatovat a nesmí se nechat vydírat a násilím nutit k něčemu, s čím vnitřně nesouhlasí a co se jim příčí.

   Svoboda člověka a základní demokratické právo na vlastní názor a vlastní přesvědčení přece nemohou přicházet do kolize s bojem proti pandemii. V boji proti viru musí být hledány takové prostředky a způsoby, jaké tuto svobodu nenarušují, ale berou na zřetel, protože pokud se to nedodržuje, společnost začne nevyhnutelně postupně sklouzávat k totalitě podobně, jako je tomu v současnosti na Slovensku.

   PS. Svědectvím toho, že se Slovensko pomalu přepadává do totality, nebo lépe řečeno, že v ní už je, jsou vodní děla, opět úřadující v bratislavských ulicích stejně, jako za časů nejtvrdší komunistické totality. Dalším svědectvím je to, že ve věznicích začínají záhadným způsobem umírat vězňové podobně, jako tomu bylo v padesátých letech minulého století za nejtvrdších komunistických represí. A poslední svědectví o němž se je třeba nutně zmínit, je tragické mlčení lékařů o tom, co z mnoha jejich kolegy, lékaři a sestrami dělá druhá dávka vakcíny.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/