telecí léta

Tak to byl pro mě takový kopanec do zadku. Stejně ale furt věřím, i když zbytečně, že se stane ještě něco důležitýho. 

Nevím, třeba to bude tady na Písmáku.

Řekla bych, že v konvenčním kontextu je příslušné vyznění nabíledni, jakože v pořádku sepsáno. Spíš já přemýšlela, jestli mě nemá zavést k úvahám život a život, např. biologicky chápán jako zápas, humanisticky jako ideální program. Tak něco. Moc sněhu asi (tu).

A jinak se mi nutně vybavila série A spánek je ztráta času, ale nenahlížela jsem zpět, zkusím. 

silene, díky, takhle to dopadá, když člověk vyhrabe starší text, chce ho nějak posunout... a tak. a s tím okamžikem - asi nešikovně vyjádřeno - žijeme jen pár okamžiků, pár chvil, který se nám jeví jako dokonalé - to ostatní (mezi tím) je hlušina... (omluva za doslovnost, asi mám zrovna období, kdy potřebuji nějak obhajovat a vysvětlovat mnou napsané... měla bych míň pracovat)

law, no jo, já vím... v tom duchu celá báseň :)

tip za první strofu:) dokonalááá

Pořád dobré, ale to víš, jsem dost rozmazlená jinými kousky, poživačná. Tak jsem přišla akorát na to, že mě baví významový průchod druhým řádkem, na kterýžto jev si obecně potrpím, 

no a potom si tu dumám, pročpak minimalistická autorka ráčila dvakrát užíti ukazovacího zájmena rodu středního v čísle jednotném, pádě prvním. Jestli by třeba v prvním z případů nešlo dát fuč.

Zavařil se mi okamžik, jestli složenina z okamžiků vůbec nabízí prostor pro neokamžičnou hlušinu. Není to náhodou následná slitina okamžiků? Tedy ten život, ne hlušina. Vytěžená, nevytěžená.

Jsem z toho mentální jalovice.