11W09

Jsme , jako společnost celosvětově , bloudící ve tmě ježci , v prokletým kostele v kouzelným malém kruhu s křídy se děsivou děsí jenom spolu zamknutí do prostoru až do rána , a doufáme , že to nějak tak zvládneme . Jsme , jako vždy , schopné jenom ,, přidávat ,, k systému, ale ne ,, bourat ,, . A je to , podle mně normál, protože to , co není schopno přežít , pomocí své hlouposti najde způsob se zavraždit sámo . Je to věčné trpící a mučednická osoba , strádající . A já nerozumím proč nemůže se začít všechno právě nocí a skončit tou nejhustší tmou , kdy všechny barvy černé, Tam, kde vládne upřímnost, před nastávajícím rozbřeskem zlatém hvězdné záře svědectvím to zapečetí .