Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž vůbec nic neříkáš
Autor
Martyska
Skutečně jsem to psala já
Když vůbec nic neříkáš
Je to zvláštní, jak dokážeš mé srdce oslovit,
jsem rád s tebou, tvé rty na mých chtěl bych pocítit.
Aniž bys řekla jediné slovo, dokážeš prosvětlit tmu,
často vcházíš do mých snů, upadám do slastných pocitů.
Nikdy se mi nepodaří vysvětlit, co slyším, když nic neříkáš,
budu s tebou ve chvíli dobrou i zlou, i když si slzy utíráš.
Úsměv na tvé tváři mi naznačuje, že mě potřebuješ,
kdykoliv rád obejmu tě, zvláštní silou mě k sobě přitahuješ.
Ve tvých očích je pravda, která mi říká, že mě nikdy neopustíš,
věřím a cítím, že mi mou velkou lásku, vycházející ze srdce, oplácíš.
Dotyk tvých dlaní mi říká, že mě zachytíš, kdybych padal,
půjdeš se mnou, společnou cestou, povedeš mě, kdybych váhal.
Říkáš to nejlépe, když neříkáš vůbec nic,
má lásko, miluji tě, čím dál tím víc a víc.
2 názory
Já bych řekl, že tomu (a tobě) překáží ta vázaná forma. Je vidět, že máš co říct a že to chceš říct a máš na to, ale trochu zbytečně se pereš s rýmem a rytmem a kroutíš tím své věty a možná i myšlenky, až vypadají trochu uměle. Pokud je forma vázaná, musí z ní být cítit lehkost, ve které to "jak" je vázaná čtenář vlasně ani nepostřehne. To se ne vždy povede. Ty máš spoustu prožitků a máš je spojené se spoustou hezkých obrazů, máš i ten správný "přetlak" a odvahu osobní výpovědi, jen ti schází ta svoboda- neboj se ji. Báseň nemusí být vždy líbivý veršík.