75 PALCŮ

Zdvihám dům, korpulentní.
Utíkám pozadu zpět a vstříc.
Chci tě sníst, něco říci, v mých
ústech když tě přežvykuji, stroze.
Roztál sníh ukryl stopy, zabitých..

Chtěl bych něco, co je jako gesto.
Létám v oblacích vidím ten svět.
Světu je mu pět nebo šest lidé jsou nosiči
vody. Svět se zdobí fintí se na příští
den. Mrtvoly někam ukryje, cit uhnije.

Sázím na smrt ta vždy přijde, vezme si tě.
Jsou tu neviditelné sítě a jsou velmi hbité.
Válka je várka těl, tam už nejsi nic, jen maso
mleté. Plete rakev pro těla ještě netušící zlom.
Spadl strom na tvé tělo, lože věčné upletené.
Roztáhnu a letím světem plných lidí neviditelných.
Nikdo je nevidí, nikdo je neslyší jsou jako sliz hlemýždí.
Dotýkám se jich, už jdu vstanu sám, řetězy okován. Osud
jen jediný jest a ten tvůj je v té kobce. Tak sbohem v pekle.