Manželem proti své vůli 49.díl

Manželem proti své vůli 49.díl 

Slzy přestaly téct. Nebyl čas na to být smutný a snažil jsem se uvažovat o tom co se stalo. Laja našla způsob jak o sobě dát vědět mé sestře. Její magie šla přes les za ní. Znamená to, že  byla do poslední chvíle propojená s touhle zvláštní lahvičkou? Nemohla to udělat zbytečně a jen tak mě tady nechat. Musí být důvod, proč se to děje. Jedno vím jistě. Já ji přivedu zpátky!

„Karo. Pohlídej Laju. Nenechávej jí samotnou ani kdyby se rozpoutalo peklo na zemi.“ Deris se rozeběhl k hradu, který jsem viděla ve svém snu. „Počkáme na tebe.“ Zavolala jsem na něj. Sedla jsem si vedle a chytila Laju za ruku. „Budu tu s tebou a nepustím tě.“ Běžel jsem k bráně a čekal okamžitý útok od  těch proradných cihel. Aktivoval jsem jedno z lehkých obranných kouzel. Moc magie mi nezbylo, ale na tohle to bohatě stačilo. Štít jsem obestřel mlhou, která se zvětšovala. Ve skutečnosti mám úplně jiný plán, ale potřebuju odvést jejich pozornost. Štítové kouzlo se ještě víc zpevnilo. Přesně na tuhle chvíli čekám. Matoucí kouzlo. Můj stín zůstal za štítem a já se stal na chvíli součásti mlhy, abych se dostal dozadu ke stájím. Proklouznu těsně před tím, než kouzlo dosáhne limitu a nechám stín ustoupit a sám projdu tajným vchodem.

„Flííí fli.“ Volal mě Flíček ve své zmenšené podobě. „Psssttt. Potřebuji laskavost.“ Flíček zareagoval pohotově a spojil se s mou myslí. Okamžitě věděl co se stalo. Prolezl veškeré moje vzpomínky za poslední den a taky viděl co se chystám udělat. „Mám jinou cestu.“ Zazněl jeho hlas prostupující melodií a rezonoval mi v těle. „Ty.. ty jsi věděl, že se to stane?“ Byl klidný a nenechal se ničím rozhodit ani Lajinou smrtí. Vždycky jsem ho bral za takové malé štěně co se na každého lepí a oblizuje. Najednou mi přišel mnohem starší, než vypadal. Jeho vědomí bylo na úplně jiné úrovni a mohlo mě celého pohltit, až teď jsem si toho všiml. Melodie i jeho hlas se pomalu vytratili. Podíval se hlubokýma očima, až na samé dno duše, kde bušilo srdce. Byl to tak pronikavý pohled jako by mnou prostoupilo něco nevítaného. Ošil jsem se a naskočila mi husí kůže. Flíček písknul a objevila se v malých dvířkách jedna hlava skřetíka. „Hned tu být. Trvat donést.“ Vypísknul a zase zmizel. Po chvíli se něco blížilo. Sunulo se to blíž, až se znovu dvířka otevřela. Tentokrát skřetíků bylo několik a vláčeli po zemi knihu. Na ně byla příliš velká a těžká. Netušil jsem co to je dokud se nezaleskla písma na přední desce.

„To je ta kniha co jí Laja schovala. Zmizela mi před očima, když jsem vešel do místnosti s obrazem.“ Znovu se ozvala melodie a Flíček rozmlouval. „Je to kniha velkých čarodějů. Předává se z velkého mága na jeho učně, když je připravený. Teď patří tobě a ukáže ti svá tajemství.“ Flíček na ní dýchnul a kniha se vznesla. Proplula okolo skřetíků a přistála v mých rukou. „Najdi tam svou odpověď.“

„Já toho moc nesvedu. Navíc moje čarovná moc klesla na minimum.“ Znovu jsem se zaměřil na své nitro a ujistil se, že tomu tak je. Přejel jsem po velkých symbolech a kniha se sama otevřela. Listovala po prázdných i popsaných stránkách, až skoro ke svému konci. „První kapitola spojení moci čarodějů.“ Četla text na straně, kde se zastavila. „Nevěděl jsem, že mluvíš.“ Trochu mě to překvapilo. „Pokud mi přestaneš skákat do řeči přečtu i další stranu.“ List se otočil a každé písmeno se pomalu objevovalo na papíře. „Moc jednoho čarodějů se může spojit s druhou polovinou, když jsou  jejich srdce propojená. Nestačí řetěz ani smlouva, jen srdce je klíčem. Láska tak silná, že ani smrt nerozdělí jejich pouto. Narodí se jednou za tisíc let a spolu mohou utvořit magii nezměrné hodnoty.“ Po jeho přečtení mizelo a nezanechalo žádné stopy. „Podívej se čaroději Derisi.“ Místo toho se nakreslilo několik čar. Utvořili rámeček a v něm inkoust kreslil dál. „To snad. Tu lahvičku mám tady.“ Vyndal jsem jí opatrně z kapsy. Opravdu to byla ona. „Potřebuješ ještě několik věcí a svou magii, aby se celá formule mohla aktivovat.“ Díval jsem se na další obrazce a poznával zaříkadlo a ingredience. Všechno bylo na hradě, ale problém byl, že se tam nedostanu. „Skřetící potřebuju vaší pomoc. Vy přece znáte všechny tajné vchody a východy. Umíte být skoro neviditelní.“ Hlavní skřetík si popostrčil důležitě brýle na nose. „My být k službám náš pán.“