Řetěz moci Irián 5.díl

Řetěz moci Irian 5.díl

Ziel:

Drel se pohyboval jako vždy téměř  neviditelně. Jeho reakce byli rychlé a přitom působily tak líně, kdybych mohl dělat hluk asi bych mu za to i zatleskal. Čekal jsem, až všechno připraví k našemu nočnímu útoku. Rozmístil poslední zbraň a nenuceně se vracel do úkrytu. „Skvělá práce. Odpočiň si večer tě budu potřebovat.“ Sedl si na okraj jeskyně, aby měl o všem přehled a vytáhl jeden ze svých nožů. Vzal si do ruky kousek dřeva a vyřezával. Za chvíli položil na jeden z kamenů hotovou postavičku. Měl skvělí talent, ale já ho využiju mnohem líp. Nikdy bych nevěřil, že dokáže tak chladnokrevně vraždit a o minutu déle si hrát s dětma na schovávanou. Podivín, který se stal mou zbraní. Všechna ta špinavá práce se sama neudělá a on byl pro to stvořený.

Vzal jsem dalekohled a prohlížel si svoje nové území. Ještě se tu potuluje nějaký odpad, ale tomu bude brzo konec. Otočil jsem se a podíval na vzdálenější sady, kde pracovalo několik sběračů. Brzo to bude celé jenom moje. Ušklíbnul jsem se a zaostřil na dvě pěkné ženské. V hlavě se mi tvořil nový plán, kde by nemusela padnout ani kapka krve. Všechno to dělám, abych konečně získal obdiv svého otce. Doteď jsem nic nedokázal, ale jednou uvidí čeho všeho se dopustím. Bude litovat. Z úvah mě vytrhl Drel. „Šéfe je skoro čas.“ Se západem slunce jsme se vydali na cestu. Drel se staral o ten odpad a já procházel jako král, když mi někdo zastoupil cestu. Poprvé jsem vytáhl zbraň a jen tak zmáčknul spoušť.    

Ren:

„Buch buch. Pane vstávejte.“ Někdo bušil na dveře mého pokoje a já se konečně probral. Prohrábl jsem si vlasy a vstal. Oblečení bylo trochu pomačkané, ale tohle vypadalo jako něco důležitého. „Už jdu.“ Dojdu ke dveřím a jednou rukou si protřu oči. Zdruhé dám přívěsek do kapsy kalhot a otvírám dveře. Stál tam Derián a byl celý pobledlí. Takového ho vidím asi po třetí a vždy tomu předcházela katastrofa.  „Co se děje?“ Muselo to být něco moc vážného jinak by osobně nepřišel. „Mladý pane.“ Zhluboka se nadechl a pak to ze sebe vychrlil jako velkou vodu. „ Někdo v noci povraždil celou osadu na severní straně ostrova. Nikdo to nepřežil!“ Tam jsem včera byl je tam farma a na druhou stranu osada, která hlídá břehy moře a loví ryby. „To je hrozné, kdo to mohl udělat?“ Chvíli jsem zůstal v šoku, než se mi podařilo pospojovat důležité s užitečným. Domy na té straně byly pryč a lidé mizeli. Jediné co zbylo jsou pozemky. Celá ta oblast byla včera pustá, až na farmu MM se sady. „Přece to nemohl být on.“ Míjím Deriána a mám čím dál větší předtuchu co bude následovat příště. „Kdo pane? Koho máte na mysli.“ Snažil se ze mě něco dostat, ale nemohl jsem obvinit nikoho dokud nebude dost důkazů. „ To teď není důležité. Je tady něco mnohem důležitějšího.“ Moc dobře si to uvědomuju, ale  mohl by nám tam padnout do pasti. „Potřebuji několik věrných mužů, kteří drží jazyk za zuby.“ Derián byl na tohle expert. Okolo sebe měl ty nejspolehlivější muže co střežili naši rodinu po generace. „Hned to zařídím mladý pane.“ Slabě se uklonil. „A ještě, ať je to potichu. Nemusí to nikdo vědět.“ Bylo důležité udržet to zatím v tajnosti. Mezi lidmi se určitě začne šířit nějaká pověra a to bude dobře. Nikdo by neměl vědět co se děje dokud neodhalíme viníka. Matka stála dole pod schody. „Musím jít.“ Objala mě a zašeptala do ucha. „Já vím.“ Oddálil jsem se od ní, abych zahlédl v očích slzy, kterým bránila stéct po tváři. Držela je do chvíle, než mi zmizela z dohledu. Sama věděla, že mě nějakou dobu neuvidí. Ostatní čekali venku na můj příchod.

Cesta trvala dost dlouho na to, abych jim řekl svůj plán a jak se blížíme postupně se rozestupují na své pozice. Možná to bude náročné, ale určitě se nám to vyplatí. Dřív a nebo později se Ziel ukáže i tady. Chce získat celé pobřeží pro sebe. Pokud odřízne tuhle stranu ostrova celé město bude muset skákat tak jak on bude pískat. To nemůžu dovolit. Farmu MM budeme chránit.