Plástev

Tabulka skla

spíš střep připomíná,

někdo na něj píše

neviditelná slova,

co nejdou přečíst,

přesto v nich kdosi

nekonečnost pocitů uschoval,

bolest a radost,

nářky i smích,

střep náhle rozletí se

do všech světových stran,

a já, hříčka přírody

zas mám v duši kus prázdnoty,

tak zkouším usnout,

běžím vstříc snům,

ty vždy pomohou mi od bolů,

sny jsou totiž křídla andělská,

co dávají srdci volnost,

přes pohoří strastí a utrpení

snadno ho přenesou.