NEVRTEJTE POLITIKŮM DO VLÁDNÍHO STOLU

Z pilin se může šířit nebezpečný vir - latinsky TURBO , česky STRACH

DVĚ FRONTY POD VRCHOLEM PANDEMIE 

Dvě fronty proti sobě. Na jedné straně lidé zdraví, na druhé pozitivně testovaní, a mezi frontami se přelévá dav pod náporem denních zpráv, tvořený pasivitou, nezájmem či zlobou, když neví, kam se přiklonit, komu věřit. Řečeno vojenskou terminologií šířený válečný stav, jak ministryně Maláčová prohlásila, že situace je horší než druhá světová válka. Zřejmě má s ní svoji zkušenost. 

Rozkazy z pomyslného generálního štábu ve „Strakovce“ vydává a vše kontroluje premiér. Z toho, co odtud na povrch vyplouvá, nevidíme rozum, ale zmatenost, unáhlenost, vyhrožování. Kdo ví, kde je pravda, a kde lež? Všichni ale dobře víme, kdo je agresor. Neviditelný nepřítel - covid 19.

Která z frontových linií se posune vpřed a která ustoupí? Početnější je ta, kde převládá  zdravý životní styl, hlavně však odpovědný přístup k životu. Tam se agresívní útoky viru, až na výjimky, míjejí účinkem s překonatelnými následky, zatímco proti stojí frontová linie, tvořená pozitivními testy s mediální podporou. Proti tomu zlehčování rozdmychává nedůstojné vášně, které si způsobujeme sami, vlastním přičiněním.

Úcta k druhému člověku, bez ohledu na stav, v jakém se právě nachází, probouzí naději, že naše rozdělená společnost, ve frontových linií, z pandemie vyjde sjednocená.  

HLAS LIDU

Nechceme snad po vládě moc? Co by mohlo být nad její síly? Absence základní intuice pro rozhodování, tedy vidět důsledky a přijímat odpovědnost, každému dáno není. Denně se přesvědčujeme, jak se nás  vláda snaží přesvědčit, že svá nařízení obhajuje podle svého nejlepšího svědomí. Podle vzorce naučeného jednání a rozhodování z dob minulých, jak to viděli u svých rodičů. Nepřipouštějí se názory druhých, byť i z vědecké komunity.  Uplatňuje se tak metoda, kterou jistě většina z nás poznala ve škole: když se žáku nepřiznáš, trest má celá třída. Kolektivní vina zakrývá neschopnost rozlišovat. Stará známá pravda, že politická moc zesiluje zaslepenost. (Ladislav Mňačko: Jak chutná moc.)

Na jakém podkladě mám pochopit, že si nemohu koupit boty, zatímco v jiných obchodech a službách je povoleno téměř čtyřicet výjimek, které si ani všechny nemohu zapamatovat. Hledat ve výjimkách logiku, je ztráta času. Kdyby ale nahlas z vlády zaznělo, že vir se ukrývá v zapařených ponožkách a zkoušením bych se nakazil, což dokazuje příslušná studie renomovaných odborníků, budiž, zatímco  neuvážená nařízení podpořená jen umírajícími v přeplněných nemocnicích a mrtvými v krematoriích za účasti na obřadu s patnácti pozůstalými, propůjčují odpíračům vládních restrikcí stále silnější hlas. 

O CO JDE? O DUŠI

 „Víc než duši věnujeme péči hmotným vnějším věcem.“ Ze slov českého filozofa Jana Patočky  vyvodíme, 1.) osvobodili jsme se od křesťanských principů a svobodu vyměnili  za diktaturu ekonomů, 2.) žijeme v přesvědčení, že když budeme bohatí, bude nám skvěle. Od čeho přece máme ekonomický růst, jenomže i ten, jako všechno na světě, má svoje limity; vyčerpání zdrojů. A tak mnozí sociologové, antropologové a další vzdělanci nás přesvědčují, že současná krize z covidové pandemie by nás měla přivést k rozumu, zkrátka k péči o duši - že honba za  pohodlným životem v dostatku či přebytku peněz postupně vymizí, a nastartuje, byť jen pomalou změnu myšlení pod stále se zvyšujícím ekologickým tlakem na udržení životních podmínek.

Zatím nás takové úvahy nerozptylují, máme jiné starosti - s koronavirem, který nás o radostný pocit budoucího zbohatnutí připravuje. Svůj osud jsme svěřili do rukou politiků propojených s ekonomy, tak proč se nad vzdálenou budoucností trápit, když i přes všechny nepříznivé situace nejsme na tom tak zle, abychom nemohli být ještě húř. Vždycky si můžeme půjčit… Ostatně i život na dluh má svoje limity.