Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVálečná trilogie
Autor
epiktetos
Vále
čná trilogieKaždý kus více básní?
Osnova:1.kus-Název:Neznámý
Obsah:Zpěv branců jdoucích do války
Nálada:Optimistická,veselá,chvástavá
Délka:Jak to vyjde
2.kus-Název:Neznámý
Obsah:Popis hrůz války
Nálada:Pesimizmus,strach,zoufalství
Délka:Pokud možno přibližně stejná, jako 1.kus
3.kus-Název:Neboj se koníčku(?)
Obsah:Popis hrůz války,bilancování,naděje(?)
Nálada:Pesimizmus,pocity zbytečnosti,smíření,víra v budoucnost(?)
Délka:Podle potřeby
1.kus(snad)
vázneTRÁVA JE ZELENÁ
Tráva je zelená, slunce nám svítí,
my jdeme do války, jdeme se bíti
Jdeme se bíti do širých polí
každý z nás nepřátel na tucet skolí
Že se tak stane jasné je přec,
bojujem za národ, za správnou věc.
Bojujem za národ, za svého vládce,
kdo s námi nechce jít, sprostý je zrádce.
Kdo s námi nechce jít, sprostý je zrádce,
však brzy zakusí, jaké je viseti na oprátce.
Tak pojďme vpřed,slyším už hřmít děla v dálce,
pojďme už bojovat za svého vládce.
Maminko neplakej-dřív než napadne první sníh,
uslyšíš na cestě náš bujarý smích
to budem se vracet vítězně z boje,
,živi a zdrávi,tak už neplakej,mamněnko moje...
2.kus
KAMARÁD
V uších mi zaléhá z rachotu d
ělkamarád umírá,zoufale křičí.
Ležíme v hromadě mrtvých těl
v dálce se voják v kráteru krčí.
Zas jeden šrapnel proletěl nad mojí hlavou,
zahryz se do bunkru opodál se silou dravou.
Kde stál dřív bunkr,kusy těl létají vzduchem.
Kraj se teď náhle naplnil hrobovým tichem.
Palba teď ustala,všude je klid.
Pomalu zvedám se, chtěl bych pryč jít,
kamarád dokřičel,život ho opouští,
je pozdě naříkat, je pozdě klít,
výraz má smířený,snad mi tím odpouští,
že budu místo něj žít.
3.kus
pozdějiZ d
ěr a zákopů vylézají jak groteskní loutky, smutné a pokřivené,ti, co to peklo přežily, malátní únavou, pohledy vyděšené.
Zbaveni nadějí, zbaveni sil,
nemohou uvěřit, že zas zavládl mír.
Pomalu vlečou se z těch polí prokletých,
z polí kde nechali tisíce životů zmařených.
Pomalu plouží se,co noha nohu mine,
z míst,kde i poslední naděje rychle zhyne.
Zoufalí, zmatení,přec naděje plní,vždyť život jde dál,
však vzpomínky nezemřou,
to ví každý,kdo kdy v poli stál.