Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDialog I., II., III. , IV., V., VI.
Autor
taktedy
I.
Právě jsi prošla kolem mě,
když ustal ptáků zpěv,
když den už potemněl
a vzal na sebe noci zjev,
však v tu chvíli pod okny se mihla zář,
jako roj hvězdný, jak odlesk měsíce,
tys šeru vtiskla vlídnou tvář –
toť jeden večer z tisíce.
II.
Jen osměl se a vejdi dál,
já příběh moudré Šahrazád
v té tisíce a jedné noci
vypovím ti, ač nevím, kdo jsi.
Šij šaty se mnou hedvábné
pro radost v očích neznámé,
až steh za stehem ustane,
ty nedozvíš se víc o mně.
III.
Povídej, princezno, povídej,
o životních kotrmelcích,
o chvílích krásných, přímo špercích,
radost, slzy, touhu v očích měj.
Že nedozvím se, kdo jsi ty?
Však o sobě to nevím ani,
často nemám tuchy, zdání,
kdo jsem já a co mé pocity.
IV.
vracíš mne zpátky do dětství
v ospalém ránu děti spí
růžové brýle na nose
ještě chvíli, pak ztratí je
a sen, co zdál se pod víčky,
oživnul – dívčí střevíčky
obouvám rychle, nedbale
za štěstím cesta dlouhá je
V.
Nehledej štěstí,
umí tě najít samo,
už když jsi byla s mámou
a nechala se vésti.
Nehledej štěstěnu,
schovat se umí perfektně,
blafovat, mámit efektně
a ty – narazíš na stěnu.
Nehledej štěstíčko,
rádo přichází nečekaně,
když únavou padáš vyčerpaně,
a políbí tě na víčko.
Nehledej štěstí za horami,
jinde se zjevuje suše:
kvete jím tvoje duše,
víc je v nás nežli s námi.
VI.
Co bylo dál, ty neptáš se,
v zakletí čekám na prince,
propast ho láká mezi poli
v řekách se brouzdá kol údolí,
podběl a lístky diviznové
to jeho jsou mládí dnové,
květeno svůdná, roso z tůní
kéž mou opíjí se vůním
podzime s listy od javorů
slzy kutálí se dolů,
vábivá stezko mechová,
kotníky jeho kéž líbám já.
mrazivé jitro, větře studený,
má rád mne, nemá, hlas ozvěny,
jen s nohou bosou v závěji
cítím život, cítím naději.