Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MONKEY

05. 03. 2021
0
0
131
Autor
Rendlík 1

Stojím nad propasti zřetelnosti.
Vezmu svoje kosti zoufalé.
Kde se útrpnost bere, zde.
Zříkám se potutelnosti, prosvětlené.
Své tělo nepůjčím, dotek nihilismu.

Hnis v hnisu, zlý člověk smrt ti přeji.
Jsem trýzněn okolnostmi nabitými.
Jen vystřelit zničit tu bytost, pnutou.
Vídám se ve vitrínách obchodů, nepoznám.
Kdo se tu tak mihl, struna praskla neomaleně.

Rozbitý politý odlitý, v něco čeho nechci být.
Nemotorný toporný vnitřně už otupělý.
Zázraky prý se dějí kde jsou schované.
Nebo jsou už prodané zač, možná za duši.
Vnitřek zákopu všude bahno lidské ostatky.

Smrt zírá na tebe zdali jsi hoden titulu být
člověk. Nebo jsi jen takový zatuchlé nic.
Útok volá velitel kulomet kosí lidskou trávu.
Všechno je nezbytné spálit, ještě je čas.
Vstoupím do řeky stále dál, už dno necítím.
Noci plné hvězd, jedna padá na mou hlavu.
Jsem zrozen k tomu abych náhle zrůdně padl.
Na ostří osudu, vnímám tu bolest pulzující.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru