KAMELOT

Zlomený rozpůlený opuštěný.
Zraje do smrti rozhodující.
Ozvěny sází na sluch, pln doteků.
Prostě dosazen z útrob pekelných.
Unaven tak sprostě rozpustile popraven.
K žití beze zrození ducha radostí znavených.

Usínám zdali se vzbudím kdo to posoudí.
Odsoudí mne nebo jen posoudí, zahořkle.
Stroje na myšlení v hlavě proudí samé jedy.
Zanikám odemykám komnatu úzkosti, na žer.
Proudí bytosti zabalené v celofánu rozbal si.
Proměněn v žert nemístný tu bdím nad tělem
svým. Zrůda povstala vzala si rukojmí, ukrojí.

Poznávám ten trup, to byl člověk stroze umanutý.
Ruce jsou bytostí silných z mozolů utkaných.
Nohy jako útlost ražená z mincích umanutých.
Hlava spadla rozbila se na tisíce kousků, všitých
do ubrousků. Zločin vypadá jako žert, který se nepoved.
Zaklínám truhlu otvírám beru masku, nepoznáš.
Smaž podpal tisíce miliónu slov uniklých z úst.
Půst mlč neříkej nic zavři oči, vnoř se do lkaní.

Ustrnul došel na konec, hlava se točí tak co skočí.
Tobě mně do očí, nebo spadne jako ladná mrzutost.
Dost dej tam tečku zavři mysl nemá smysl, nesmysl.
Dým vypráví příběh zahnaný do kouta, prý se odpoutá.
Nepoztrácej střípky vzpomínek, uchovej a něco si přej.

Strach jako prach který se vždy někde usadí, ční.
Zlost který se ujme pluje jako řeka po lidech, utopí tě.
Máchl rukou nad tou situací v mysli zamkne, uchová.
Podkova bota koně znáš ten zvuk, když navštíví tě.
Bryskně, rychle, svižně, bezprostředně, náhle, příkře odmítá.
Zlatavá omítka tvého úsměvu, spěje do nepěkného závěru.
Točím se do kola hlava nestíhá tak honem utíká, z krmítka.
Kde je konec a kde začátek, kolik má otáček ve svitu triků.
.