Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDo zapomenutí
Autor
joha
Vracíš se domů, když v noci se vracím,
stíraná z pavlačí domů se ztrácím.
Větroplach stromů v mé náruči tratí
stopy, jež zanechal v poušti slov, pláči.
S nádechem vznáším se, s výdechem kráčím,
blankytně plynule tváře své zkrápím.
Těm močálům navzdory svit Luny září,
i lůza dnů mlčí teď stavidly hrází.
Přehrady, Chronos co zbudoval, drží břeh hoře
s vlnami širými jak Tiché moře.
Bdíc nocí nad všemi, co všechno ztratí,
vrátí se
přeludy
znělými
hluchotou
nevědomí...
2 názory
Souhlas s předkritikem Safiánem, něco schází, ale už se těším na příští text.
Neobvyklá, osobitá báseň. Nejen obsahem a atmosférou, ale i způsobem rýmování, které se tak ostentativně hlásí ke gramatickým rýmům. Ale zdá se mi, že občas by něco přece jen chtělo upřesnit nebo vylepšit.