NONSTOP

Ranní rosa, pokryla
přírodu svým tělem.
Dělá to každý den.
Jako by vystřelila
nenuceně, vlhkým
dělem. Krajina ožívá
svět se staví do pozoru.

Do dalšího shonu, do
boje o další bytí zde.
Na vrcholu, na dně
a i tam někde uprostřed.
Kde jsi ty, já jsem zcela ubitý.
Zmlácený, zrovna znova vrácený.
´

Noc to je zas jiný
svět. Slyšíš jak temnota
sdílí, tento libozvučný řev.
Skřek, jenž se line pochmurně
a tiše. Nastav uši, nozdry, ústa a
tlamy, víš přeci že tu nejsme samy.

Duchové a jiné bytosti, za dne skryti.
Se probouzejí, nechceš je potkat to
ti ohromným tichem tajně sdělí.
Jasná noc plná hvězd probouzí
možná v někom podvědomý děs.

Proč je ta tma, tak oslnivá.
Plná, divá, čehokoliv schopna.
Svou masku odhodila, na odiv
svou druhou tajemnou tvář, dává.
Diva, v plné své kráse a pochmurné
podmanivé strašlivosti. Bytost lidská
je zde jen jako loutka jejich her?
Řekne život ber, a on poslechne?
A bere ale z vlastní vůle, temno
zde je jen pouhý kompars. Podobenství
něčích promarněných životů.