Král a šašek

Král a šašek

Kam pospícháš šašku můj?
Úsměv na rty máš mi dáti.

Králi můj vždyť dobře víš,
že tvůj úsměv nelze vrátit.

Někomu své panství dal jsi
a k tomu věnem dceru svou.
Raděj nedívej se z oken dolů,
už i poddaní na tebe řvou.

Měl bys králi dát pryč láhev,
dobře víš co tropí za škody.

Šašku neraď! Jsi jen blázen,
co má sedět pod schody.

Králi můj snad šašek jsem jen,
blázen co dělá salta navzdory,
že i šašek, můj pane,
může mít královské názory.

Šašku můj já už tě nechci,
běž si svá moudra hlásat ven.

Vím, králi, máš své rádce,
pane, ti chtějí zlato vidět jen.

Vyslechni mé rady králi,
zahoď láhev a přestaň klít.
Jak dlouho neviděls už slunce, králi?
Vyjdi ven a začni žít, začni žít.