Kvítko

Pod rouškou noci

vlahost i horkost rtů svých

odevzdávám ti naprosto dobrovolně,

voňavé doteky vlasů tvých

halit mou nahotu pokouší se marně,

snad chceš mi pomoci,

polibky darované po mém těle roztančí se,

má ústa nic dlužna ti nezůstanou,

Měsíc, věrný ochránce a rádce pokloní se

lásce a touze s pokorou obřadnou,

ty a já, vášniví lunatici,

opojení milostné rád malou smrtí nazývám,

ty klopíš zraky, vidím v nich i špetku strachu,

bojíš se neurvalosti, když tělo tvé dobývám,

Luna uhájí tě, rozverně oděla se do nachu,

jsme dva blázniví milenci,

já něhu v důkaz mé beztrestnosti proměním,

bolesti poznáš jen tolik, aby rozkoš tě objala,

zvířecí instinkty pohledem upřímným obhájím,

raději zemřu, než abys zle se mnou se cítila,

jsouc mým oltářem o půlnoci.