Řetěz moci Irián 8 díl

Řetěz moci Irián  8.díl

Byl to vskutku kousek krásného pobřeží dokud se můj zrak nezaměřil na prázdnou osadu na opačné straně. O kus dál to co zbylo z opuštěných domů byli rujny. „Šéfe Rene co se děje?“ Ani nevím odkud vylezl, ale důležité bylo, že tu je a hlídá nejbližší okolí. Je to jeden z nejvěrnějších a pravá ruka Deriána. Vychoval ho jako syna, kterého nikdy neměl. „Ariane potřebuju, aby si hlídal jednu ze slečen. Večer opustí farmu.“ Nemusel jsem víc říkat, aby věděl co dělat. Zakřenil se z radosti, že tu nemusí být na hlídce a provětrá si nohy. Poznat se to dalo tak snadno. „Informuj ostatní pro případ, že by si potřeboval pomoct, ale nech tu nějakou zálohu. Mám divný pocit.“ Teď se projevila jeho hyperaktivita a skvělá mrštnost těla. Vyskočil do výšky. „Dle rozkazu.“ Zmizel stejně tak, jak se ukázal. Nebylo pochyb. Jednou bude hlavním strážcem právě on. Zdědí pozici jako opravdoví syn.

Pomalu jsem slézal dolů z útesu, když se začínalo smrákat. Zapadající slunce bylo v tuto dobu okouzlující. Vrhalo odstíny žluté a oranžové, které se spojovaly a tvořily živý oheň. Jejich odraz se koupal v moři a pomalu se měnil na rudou a růžovou. Odvrátil jsem se od té nádhery. Byl to rychlí postřeh, kdy se mihla postava u hlavní cesty, kdybych to nevěděl, nikdy bych si toho nevšiml. Přesně v té době se otevřely přední dveře. Byla dost daleko, ale i tak jsem viděl jak se poslední paprsky slunce dotkly jejich vlasů. Měla je rozpuštěné jako ohnivou kaskádu. Jednoduché šaty bíle barvy podtrhovaly bílou pokožku. „Budeš v bezpečí.“ Řekl jsem do větru a dostal se nepozorovaně na farmu. „Má zachránkyně před sluncem odchází.“ Mávnutí starého slamáku měla být poklona. „Příště vás nechám usmažit.“ Působila klidně, ale uvnitř se třásla. Cítil jsem její emoce jako bych s ní byl nějak propojený. Nemám čas se v tom dál vrtat. Projít bez povšimnutí okolo hlídajícího Triana byla doslova hračka, když odešla. To není hlídač, ale tupec. Pokud bude pořád zalezlej nemá šanci vidět co se okolo děje. Projít takhle  mohl úplně kdokoliv. Dostal jsem se bezpečně, až k malým dvířkům, která vedla do hlavního domu. Chvilku šátrání, než se prsty opřely o malou prohlubeň, která byla místo kliky.

„Proboha.“ Mari se držela na hrudi a bylo vidět jak moc se mě lekla. Srdce jí bilo jako o závod a rychlé nádechy se zpomalovaly, i když bylo vidět, že má starosti. „Nebojte Mel bude v pořádku. Někdo jí hlídá.“ Teprve po mích slovech se jí ulevilo. „Opravdu jste nám přišel pomoct.“ Spiklenecky na mě mrkla. Viděla to na mě. „Ano, ale budete muset hodně věcí změnit. Mohu se o to postarat?“ Musí se zabezpečit dům a prostor okolo. Pokud to nechají v tomhle stavu budou snadný cíl. „Ano budu ráda a Mel taky. Dělá nám to starosti. Zůstáváme ve střehu.“

„Budou to změny od základů. Potřebuji mluvit se všemi na farmě a zformovat je do hlídek. Nechtěl jsem vás děsit, ale máte plno nedostatků v obraně.“ Věděla to moc dobře. „ Do nedávná nebyl důvod. Nikdy se tu nekradlo, ale Ziel mě děsí. Všichni z okolí se vytratili. Tohle je poslední místo, které musíme ubránit.“ Přikývnul jsem a  vyšel na čerství vzduch. Fouknul chladivý vánek a já pocítil rozpálená záda a pukající puchýřky. Není čas na bolest. Pomyšlení, že je Mel někde venku se Zielem mě nenechávala na pochybách. Snaží se jednu okouzlit svým vzhledem a získat farmu právoplatně. Co, když jedna z nich umí otevřít květinu na řetězu?

Vzpomněl jsem si na to. Poprvé mi spadl a Mel ho sebrala. To ona je tím klíčem? Jakmile mi to došlo dal jsem se do běhu. Trian vylétl ze svého úkrytu, až když jsem byl kus za vratama.