Válka

Mé srdce opět stůně,

pláče a naříká.

Na dně vyschlé tůně

mlčí a nic neříká.

Ten tichý pláč

tiší jen pohlazení lesa.

Já ptám se nač,

mé srdce klesá.

Držet za ruku

chtěla bych s tebou.

Kde mám tu záruku,

že jsem pořád sama sebou?

Když vidět se nesmíme

jaká pak dálka.

Milovat umíme,

i když je válka.