Kouzelné zrcadlo

Duhový pásek lne se mi přes čelo,

teplý oblázek pokládá na tělo.

Slunečním paprskům hned se zachtělo

duhu zrcadlem kreslit mi na čelo.

Na obloze neskví se jediný mrak,

rám v písku tam stojí jen tak.

Na rám zrcadla usedl pták,

a já se ptám proč je to tak.

Racek svým hvizdem připomněl moře,

už veděla jsem proč je mi tak hoře.

Že, na útesu, jež byl osvětlen tak spoře,

stála jsem, pak skočila do moře.

Špínu mou teď smyla voda,

v zrcadle vidím sebe zdola,

jak snažím se zas a znova,

dýchat a žít jak vdova.

To připomněla mi ta slova

a z rámu odletěla sova.