Červená Karkulka aneb jak to bylo dál

 

 

Uplynulo mnoho vody, když myslivec zachránil babičku i Karkulku od mlsného vlka. Karkulka vyrostla do krásy a

oblíbenost červené barvy jí už zůstala.

Otec i matka churavěli a proto se rozhodli Karkulku provdat. Karkulka se jen smála.

I babička jí domlouvala, že by si měla najít mládence.

„Já bych se vdávala hned, za mysliveckého Vincka, ale on mě nechce. Ani se na mě nepodívá,“vzdychla Karkulka.

„Ach, děvenko, zlatá. On tě má upřímně rád, ale ztratil řeč. Kdysi šel na borůvky a přes cestu viděl přeběhnout dva

obrovské kance. Vincek se tak polekal, že už nikdy nevydal hlásku. Jen silná láska ho může zachránit,“ povídá babička.

Karkulka byla díky babičce vzdělaná. Uměla číst a psát. Rozhodla se Vinckovi do hájovny napsat milostný dopis.

Čekala, toužila, ale žádná odpověď nepřicházela. Je možné, že neumí číst, ale myslivec jeho dědeček číst umí. Určitě by

zvládli napsat společně odpověď. Myslela si Karkulka.

Po čase už přestala doufat. Rodiče churavěli čím dál víc. Nabádali jí, ať si vezme starého mládence Janka. Je to nejlepší

řemeslník v kraji. Karkulka do něj vlastně byla trochu zakoukaná, ale děsilo jí, že už má šedivé vlasy.

Na srpnovou neděli přišel Janek na námluvy.

Když klepal na dveře chaloupky všimnul si na lavici položeného psaní.

Karkulka si myslela, že asi drží v ruce pro otce svatební smlouvu.

Když Karkulka po návštěvě uklízela, všimla si položeného dopisu.

Asi jí ho ve zmatku nošení koláčů a různých jiných dobrot zapomněl dát.

Opatrně dopis otevřela. Byla v něm milostná báseň. Karkulka se tetelila blahem a těšila se na svatbu. Netušila jak je

Janek romanticky a dokáže tak krásně psát.

Když Karkulka chodila krmit zvěř, všimla si mysliveckého chlapce Vincka. Pozoroval jí za stromem. Když na něj chtěla

z dálky promluvit, plaše utekl jak srna.

Náhle jí probleskla myšlenka, že ta báseň je od Vincka. Jenže Jankovi už dala slovo. Otec by jí neodpustil a vyhnal z

domu.

S pláčem se svěřila babičce. Ta jí poučila, že se nedá nic dělat, že si osud někdy s životy ošklivě zahrává, že nemůžeme

dostat to co chceme.

Karkulka se s velkou slávou po žních provdala a rodiče v zimě smrtelně podlehli na zápal plic.

Babičku si Karkulka nastěhovala do chaloupky, takže kolem hájovny už nechodila a na Vincka pro domácí povinnosti

úplně zapomněla.

Jednoho dusného letního večera byla obrovská bouřka a Janek se nevrátil domů. Karkulka pevně věřila, že se jen Janek

někde schoval před bouří. Ale sedláci ho ráno našli mrtvého. Srazil ho blesk když se vracel domů s kosou.

Karkulka celé dny a noci plakala.

Na jaře zaklepal Vincek na okno chaloupky. Karkulka se vyděsila. Byl zarostlý jak vlk, ale ty hřejivé hnědé oči znala.

Vincek se Karkulce podíval do uplakaných očí a v ten moment zahořel láskou

a promluvil.

Hledal Karkulčinu babičku, jelikož jeho dědečkovi se přitížilo a bez její pomoci by mohlo být zle.

Babička si rychle naskládala do košíku léčivé masti a rychle nasedla i s Karkulkou do drožky.

Babička myslivce s láskou opečovávala a za krátko už byl zase jako rybička. Zamiloval si babiččin borůvkový koláč a

navrhl jí, aby u něj v hájovně už zůstala.

Vincek a Karkulka rádi chodili do lesa na borůvky a houby. Krmili zvířátka a už se od sebe nehli.

Tak babička a Karkulka spokojeně žili v myslivně, kde to každou neděli krásně vonělo čerstvým borůvkovým koláčem.

---