Tvare z fotografii

Krvaci mi srdce,

Ale teplou krvi,

V tresouci se ruce,

Slova ze svet se nezmrvi.

 

Jen sebevrah nelituje....,

Je li uspesny,

Svedomi nezpytuje,

Stin na zemi falesny.

 

Stanem se tvaremi z fotografii,

My vsichni ,kazdy z nas,

Nekdo tvrdi ze stale ziji,

Nikdo vsak neslysel jedinny hlas.

 

Pry jen jedinci s depresemi,

Vidi zivot jaky opravdu je,

Vsak verit nechce se mi,

Ze jen pomalu do hliny jdem.

 

Je to hrozna posetilost,

Dumat nad tim co nezmenime,

Pod kuzi sval,pod svalem kost,

Presto ve vzkriseni snime.

 

Narodit a zase umrit,

Prozit si svuj strach,

Vylezt a zas do nitra jit,

Svetlo co topi se v tmach.

 

Muzes zazit krasu at duse ci tela,

To vsak vesmirem nehne o pid,

Proc vsak jsoucno to tak dela,

Nez smrt zase hodi sit.

 

Ptam se tvari na obrazcich,

Co cas ohlodal jim hrany,

Jestli vecnym je ten na nich smich,

Jestli jsoucno ma brany.

 

Zrozeni k porodum,

Od vlastniho uz jen umirame,

Malujeme tvare snum,

Ktere jen z obrazku zname.

 

Mozna posledni generace,

Uz uplne zbavi se tela,

Telo a vyvoj by dokrvacel,

To je vsak myslenka smela.;0)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---