Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNejsem
Autor
MAJKL65
A my jak kameny hoříme právě v tmách
jak padlí do nebe atmosfér náručí
a nejsem více nic než jenom dým a prach
okamžik, který se jak vlček otočí.
A hraji divadlo sobě jsem divákem
ráno u zrcadel jsem, jaký jsem
a potom kaňky slov vysuším pijákem
a svět se zdá být hořet za sklem.
Dívám se, jak jde čas a plyne voda pryč
to všech mých omylů sníh právě taje
jaro má od řeky v ruce již krásný klíč
a zámek barvami tůní všech hraje.
A ty mi voníš víc než v lednu lásko má
duben má podobu teď tvého klína
a ňadra do rukou padají mi sama
nejsem nic než jenom ticho a hlína.
2 názory
Majkle, podle mě ses konečně dopracoval k větší výmluvnosti. Je obdivuhodné, jak v podstatě na stále stejné básni opracováváš svůj výraz, jak odstraňuješ instantní spojení a nahrazuješ je reálnými obrazy (byť stále v lunatickém duchu), abys jednou v budoucnu napsal skutečnou báseň.
a svět se zdá být hořet za sklem. je možné intrpretovat takto: A svět se zdá být, svět se zdá hořet za sklem. V původním verši jen chybí čárka.
Radovan Jiří Voříšek
07. 04. 2021tady bude asi chyba - a svět se zdá být hořet...
některé verše mi přijdou obtěžkány slovy navíc - třeba: jaro má od řeky v ruce již krásný klíč,
nevím, jestli tam ta slova nejsou kvůli vylepšení rytmu, jestli ano, jestli za cenu mírného zhoršení rytmu nedat raději veršúm větší spád.
Napadlo mě toto (je to strohé, nemá to tvoji barvitost a neříkám, že je to lepší):
Dívám se, voda plyne pryč
to mých omylů sníh taje
jaro má od té řeky klíč
a voda duhou hraje.