Mezimostí

Na dnešek zdál se mi sen,

o přívětivosti hněvu,

o trnech na růžích,

o mléce v oblacích,

o tom, že stejně jednou zešílím,

pokud dřív neskonám,

ten sen voněl životem

a tím, co přijde po něm,

měl jsem spánkovou paralýzu,

na tu jsem celkem zvyklý,

vlastně jsem si to svým způsobem i užíval,

pak mě probudil plný močák,

vrátil jsem se do postele,

přitulil se k tobě, ale ty jsi vedle mě neležela,

bylo mi tuze smutno, skoro až do breku,

jenže chlapi přece nepláčou,

tak jsem chvilku onanoval,

to mě měkounce uspalo,

mohlo se mi zas něco hezkého zdát,

jenže řinčení ranního budíku

všechnu tu dokonalou krásu Světa

jednou a provždy přehlušilo.