Řetěz moci Irián 10 díl

Řetěz moci Irián 10.díl

Bylo pět hodin ráno, když se na farmě probouzel život. Slunce vyšlo před pár minutami a první sběrači se chystali na pole a rozlehlé sady. Bylo jich čím dál méně, ale stejně odvedli svou práci dokonce. Budu muset pomoci i s tím, jinak se úroda nestihne sklidit včas. Dopsal jsem do plánu několik drobností a prohlížel si své dílo, když ucítím vůni čerstvě uvařené kávy. Zhasnul jsem lampičku a opatrně vstal z křesla. Zdálo se pohodlné, ale po delším sezení si připadám jak přejetý parním válcem. Promnu si krk a protáhnu ramena co to jde. V tu chvíli se mi otevřelo na zádech několik puchýřů. Obličej se mi zkroutil do bolestivé grimasy, když se otevřely dveře do pracovny. „Co tady děláte?“ Vyhrkla překvapená Mel, když mě uviděla. „Kdo je to? A pan Ren. Máte to hotové.“ Mrkla na mě Mari a pak na papíry co jsem držel v ruce. „Ano, ale zabralo to celou noc.“ Na Mel bylo vidět, že mi nevěří. Byla ve střehu a to není na škodu. „Jen co se převleču vysvětlím vám svůj plán.“ Chtěl jsem jednoduše zmizet z domu, když Mari vykřikla. „Panenko skákavá. Stůjte.“

Příště budu muset zdrhnout včas. Obě se ze mě snažily sundat zakrvácenou košili od popraskaných puchýřů. „Já sám.“ Vyrval jsem jedné z rukou cíp košile a druhou odstrčil od rozepínání dalších knoflíků. Tady se vážně nebudu nudit. „Postarám se o to.“ Odejít bylo nakonec to nejlepší řešení. Tentokrát volím odchod dveřmi. Těmi malými dvířky bych riskoval další krvácení. Míjím stodolu odkud vykouknul Trián asi se smířil s tím, že mě neuhlídá. Nakonec opustím farmu. Moji lidé pozorují z dálek a výšin toto místo. Vědí co dělat v mé nepřítomnosti. Dostal jsem se k zamaskovanému autu a vydal se zpátky do města. Cesta byla s bolavými zády dost nepohodlná, ale nakonec se z kodrcající cesty auto dostalo na normální silnici.

Musím toho dnes stihnout tolik. Nejdřív najmu lidi do sadu a postarám se o nezbytné věci k bránění statku. Nebylo to tak těžké, ale zabralo to většinu dne. Přidali se věrní vojáci převlečení za sběrače vyučení obraně i boji. To se bude hodit a neztratíme tolik času. Setkání s Deriánem bylo trochu vyčerpávající, ale nakonec se shodneme na našem plánu. Je to skvělí stratég a pomohl doladit zbývající detaily. „Ano to bude nejlepší. O ostatní se tu postarej.“  Později se vrátil střežit dům a mou matku.   Za pár hodin vyšle dodávky s materiálem na opravu a opevnění. Celý převoz se uskuteční v noci, aby to vidělo co nejméně zvědavých očí. 

Slunce pomalu zapadalo, když jsem se dostal k Iriánské svatyni. Bylo to poslední místo na mém dlouhém seznamu. Modlím se za farmu a lidi, které se chystám vzít sebou. Sevřu Iriánskou květinu pohupující se na řetězu, když se objevila starší. Trochu jsem se lekl, když připlula bez varování a povívala mi za zády. „Otevírá se pomalu….“ Zaskřehotala a přemístila se dopředu k obelisku.  „ale nakonec jednomu z vás vykvete.“

„Zielovi se taky pootevřela? Poznal, kdo jí může otevřít?“ Poklonila se Iriánu a přejela vrásčitými prsty po hranách obřadního kamene. „Víš jak se otvírá? Na to by ses měl ptát sám sebe. Nikdo jiný to za tebe neudělá.“ Jak je u starší zvykem na otázku odpověděla otázkou a já se nic nedověděl nebo ano? Podíval jsem se na květinu s pár okvětními lístky a zeptal se v mysli. Jak se otvíráš? Potkat správnou osobu je začátek. Tohle nebylo těžké pochopit. Vzpomínám na chvíle s otcem a Krengem.  Jeden za druhého by život položil.

Myslím, že mu to došlo. Moje úloha pro dnešek končila. Jak se mi podařilo neslyšně přijít, tak i odcházím. Zahloubaný Ren stál v kruhu před obeliskem. Zatím co se z něj stával plnohodnotný nástupce Ziel zase páchal zlo. V baňce přibyla další černá kulička. Brzo dosáhne stejného počtu jako má Ren. Moc místa na zaplnění nezůstávalo. Dala jsem ruce před sebe a snažila se nazřít budoucnost. Bílá mlha, která nepropouštěla žádné světlo. Vzdávám to, když se jeden střípek přeci ukázal. Otevřu vyděšené oči. Bude to pro ně těžký boj.