Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zajedno

12. 04. 2021

340

Autor

Nagihan

Byl to malý domek na samém okraji toho podivného města. Města, které nikdy neexistovalo, a jistojistě nebude existovat. Otočil se, a podíval se na bránu z nerezového pletiva s žiletkovým drátem na vrchu. Jediný východ z neexistujícího městečka. Ze dveří jeho domku to k ní mohlo být tak stopadesát kroků. Docela dobře viděl ceduli varující, že je oplocení pod vysokým napětím. Vypadala však celkem zbytečně, vzhledem k počtu vypálených černých míst kolem plotu i brány.

S Bohem,

jsem zase za jedno.

Úplně stejně, jak v těch chvílích,

kdy celým svým bytím prosím,

ať už ony skončí,

nebo, ať ony nikdy neskončí.

Přesně v těch chvílích,

kdy slyšet je vzdech,

života vysvlečeného v nahotu,

proudícího v jeho pohybech,

beroucích dech,

tak nezbytný k životu.