Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKozel básníkem
Autor
eClaire
Uprostřed plané země
přijímáš vzkazy
zvláštního druhu.
To, jak se lomí světlo
a zdali padá sníh.
Do dálky mhouříš
očima živých slabý zrak.
Jak pohnout jazykem,
co tady ležel tisíc jar
a ze slabik jak z mokré trávy
už jen dýmá
… povědomý tón
Jak málo je tu z lidí,
nikdo z nás nemá na výběr.
Ke dnešku ještě mlč.
Obklop se strachem dalších pár let,
použij ticho jako mulč.
Ať ti nezhyne.
(Ta jednou
nevyvratitelně
nutná odpověď)
9 názorů
Dobře se mi četla, mám z ní pocit, že se sice "tváří" celkem jednoduše, ale přitom otvírá hodně dalšího prostoru k interpretaci... to se mi moc líbí.
Trochu mě ruší pomlčka ve slově zda-li, nevím, jestli je to jen chybka, nebo to má nějaký speciální význam.
ticho nám občas dává zabrat. odpovědi taky. a ty roky mezi nimi asi nejvíc.
líbí se mi, jak je báseň vystavěná, každou slokou se jakoby stává těžší/tíživější - a přitom je psaná lehce, žádný složitý metafory.
(a asi mi do toho nic není, ale docela by mě zajímalo, jestli by tento text skončil ve zlatém výběru nebýt skutečnosti, že ji egil výběroval jako první.)
tohle téma je mi moc blízký - a zajímavě poskládáno ... použij ticho jako mulč ... už v tomhle je příběh:)
S tou strofou před epilogem bytostně souhlasím. A vůbec - líbí se mi jazyková čistota, s níž je celý text napsaný. V něčem mi text připomíná Koláře, i když takovýho.. "vážnějšího".