Staří

dělám v sociálních službách a máme tam jednu starou,milou stařenku,která žije v domě zarostlé trním a prorostlým plísní..říkáme jí "šípková růženka".. Nemá televizi,ani radio,v pokoji má jenom přítmí,že neví,kolik je hodin a kdy končí a začíná den.. Ale je vděčná i za málo,za dobré slovo a podanou ruku.Někdy se nám za to odměňuje kitičkou fialek, jindy recitováním básniček od Wolkera..paměť jí slouží obdivuhodně a jedinou její zábavou je přemítání si života a rozvažování o něm... Tuto paní mi to připomělo...

... povovluji ti částečné věnování té stařence. :o)

:c) děkuji

krásné..mohla bych Ti vyprávět o někom,kdo by si zasloužil to věnovat :c)

... povídej!

je pro mě těžký spojit si to s konkrétní hudbou....pokud bych to však slyšel, tak jak to slyšet mám, pak bych to ocenil jistě mnohom lépe......:-)

ještě že to zapomnění...