Z rodinného alba IV.

Otci

I.

v proudu se kolébá úlomek kůry

drobounký déšť tiskne jí na čelo

černobílý snímek ze země za horami

na kameni sedí muž

 

jakoby ve snu se dotýká hladiny

zatímco čas neodvratně stárne

proč řeka je nehybná a břehy plynou?

co je tady a co tam?

 

II.

sám od sebe se rozpovídal o dědovi

o svém nevlastním otci

ten skutečný nikdy nepoznaný zemřel v době

když mu bylo osmadvacet

osmadvacet dnů!

pouhé čtyři týdny života

sluch hmat čich a chuť

coby kdyby jakby...

 

"v roce 1946 jsme se stěhovali z Prahy

do vysídleného Chomutova

kde se pohyboval už skoro celý rok bez nás

vyhlížel dům ustýlal si po svém

takových možností

proč právě tenhle?

vysoké chladné stropy

kachlová kamna

ale zahrada byla ohromná

 

nevím jak a kdy k němu vůbec přišel

skrýval neskrýval Browning

pistoli stále nabitou nosil v kapse baloňáku

pohrával si s ní tajně se jí dotýkal

ruku zabořenou po zápěstí

v místě autobusáku

dnes už tam zase není

ozvala se náhle rána

výstřel a zděšení

 

licoměrně se rozhlížel kolem dokola

co to bylo? a kdo to udělal?

raději jsme se vytratili postranním průchodem

v tom čase chodil s máti

tvojí babičkou

tancoval ke Kulaté bábě

tam pod nádraží

jedna z mála chvil

kdy ji nechával doma

 

před odchodem mi kladl na srdce

´když uslyšíš nějaký šramot

ještě pořád se tu potulujou různý individua

vezmi do ruky pistoli a střílej

střílej i přes dveře´

pak kroky utichly

sedl jsem si na bobek

a koukal do tmy

bylo mi nějakých dvanáct"

 

III.

dávno je zrnko písku

zadřené v pantech dveří

které mít hlasivky zpívaly by

které být vločkou ze závěje

tály by i z mála

zatímco ony

nakřápnutým hrncem lijí

každé další dnes

---