Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozhled
Autor
stan19
Rozhled
Jasné, škaredé zvonění
kovových schodů.
Stoupáme neustálou zatáčkou
jako náměsíční.
Je to výjev,
co se ostře zaklesává.
Prostor
vtažený do schodiště
vyletí ven.
Vteřina probuzení a namodralý rozhled:
vítr, mraky, krajina znecitlivělá
a bez obvodu.
3 názory
zvláštní. onehdy jsem si na tuto báseň vzpomněla na akátové věži na výhonu... a dnes zase (čebínka u tišnova). evidentně ten text nějak funguje, kdesi jaksi přetrvává... i když jde (na první pohled) "jen" o prostý záznam právě prožitého.
(omluva, že ti z toho tady dělám fejsbuuk, nedalo mi to)
Radovan Jiří Voříšek
27. 04. 2021vcelku vystižené mé stoupání na rozhlednu, která se kývala v prudkém větru, schody byly průhledné a manželka měla závrať
neustálá zatáčka mi zní sice trochu neohrabaně, ale líbí se mi právě v protikladu k momentu, kdy prostor vtažený do schodiště vyletí ven a ke krajině bez obvodu.
(možná i proto mi tam trochu zavazejí ty dva prostřední verše - mmch zaklesává se kam?)
ještě bych k tomu asi měla pár drobností, ale nebudu do toho dál vrtat, jako celek to na mě nějakým způsobem funguje.