Řetěz moci Irián 12. díl

Řetěz moci Irián 12.díl

„Co se to.. babo okamžitě se vrať!“ Já budu ten, kdo to tu srovná se zemí! Pořád se vzdalovala. Hořel jsem nedočkavostí a moje naštvání rostlo. Hněv se ve mně doslova vařil. Nikdo se nade mně nebude povyšovat. Tohle jí okamžitě zatrhnu. Zkusil jsem uchopit veškerou sílu, kterou mě poskytl obelisk a zavřený květ. Propojení těhle dvou věcí mělo mnohem větší účinek ,než bych čekal. Ta moc se mi líbila, ale na starší neúčinkovala. Něco jí chránilo a já byl víc a víc naštvaný. Obelisk se pomalu očišťoval od černého povrchu. Jeho znovu získané odlesky vrhaly světýlka na strop. Všechny se vstřebaly do těla starší.

Sklonila hlavu a otevřela oči. Pohlédla přímo na mě z té víšky. Místo zakalených očí, které moc dobře neviděly se na mě dívaly zářivé a pableskující oči plné moci. Jejich zlatá barva podtrhnutá silnými linkami  připomínala oči zvířete. „Pokloň se lidské mládě.“ Byl jsem odsunut zpátky do kruhu. „Babo přestaň si se mnou hrát moje trpělivost je u konce.“ Však já jí ještě ukážu. „Nevíš s kým máš tu čest? Poklekni před Iriánským bohem Zieli. To co jsem ti dal mohu zase vzít.“ Se skřípáním zubů jsem poklekl. „Chci, aby jste to otevřel.“ Předhodil před oltář řetízek s květinou. Starší se snášela dolů. „Zahazuješ cennou věc. Bez ní budeš slabí. Chceš se jí, tak snadno vzdát?“ Řetízek se vznesl a přistál v Zielových dlaních. „Chci vidět co ještě dokážeš. Najdi osobu co otevře brož. Potkal jsi tu osobu a nechal proklouznout mezi prsty.“ Kdo by to mohl být? Přemýšlel jsem o jeho slovech a vytipoval několik lidí co se pohybovalo okolo mě a Rena. Musí to být někdo, koho známe oba. „Až to otevřu podám si tě.“ Přislíbil Ziel. „Počkám si na to, ale starší nesmí být zkřiven jediný vlas. Pamatuj na má slova.“ Starší se dotkla země a znovu ovládla svoje tělo. „Co tady ještě děláš? Zmiz ze svatyně.“ Však se dočkám. „Dobře půjdu.“ Ziel se otočil a vyšel ven do tmy. Pár lamp svítilo na cestu a tam, kde panovala tma občas posvítil měsíc proplouvající mezi mraky.

„Šéfe. Tady jste.“ Podle toho jak se Drel tvářil nenesl dobré zprávy. „Děje se něco?“ Ten výraz jsem u něj moc často neviděl. Málo co ho překvapilo a nebo uzemnilo. „Odjelo několik dodávek. Nejdřív jsem si myslel, že pojedou na opačnou stranu města, ale oni to jen objeli, aby si toho nikdo nevšiml. Mě se to nějak nezdálo, tak jsem je sledoval. Mířili na farmu.“ Jak nám mohlo něco takového uniknout? „Co vezli? Zjisti mi to!“ Drel odběhl do zadní uličky. Nebude to dlouho trvat a dozvím se veškeré plány. Co se to chystá? Mě se nikdo nemůže rovnat. Ren se snaží zkazit moje plány? To bylo první co mě napadlo. Většina města byla na mojí straně. Buď se báli a nebo chtěli přiložit ruku k dílu a páchat zlo. Brzo ovládnu celý Irián a pak mě nezastaví ani samotný bůh. Pokud se mi znovu připlete do cesty, tentokrát ho zničím. Stejně tak Rena. Nenechám jedinou jeho krysu, aby přežila. Stále mu zůstávalo několik věrných lidí.

Největší problém byl Derián. Věrně chránil dům a měl okolo sebe samé schopné lidi. Nikdo se mu nechtěl postavit a zrovna tak zradit tetu Helen, která pro město udělala mnohé. Na to jí měli, až příliš rádi. Střežili jí na každém kroku. Myslím, že budeme muset napadnout dům. Ren nikde nebyl vidět. Když chci, aby vylezl z úkrytu musím nachystat nejlepší návnadu. Drel se vracel a v rukou otáčel nůž. Stále procvičoval a vylepšoval svoje techniky. „V prvním voze bylo několik vojáků vybraných přímo Deriánem. Další auta vezla různá nářadí, prkna a výzbroj. Bylo toho docela dost.“

„Sežeň chlapy budu mít pro ně prácičku.“ Drel přesně věděl co bude potřeba udělat. Mohl jsem si jít v klidu lehnout a problémy řešit za bílého dne. Prošel jsem ulicí přímo do hotelu, když mě lidi viděli zavírali okna a zajišťovali okenice, jako by mě něco takové mohlo zastavit. Další zůstali venku a obdivovali moji krásu.