Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak trochu falešná píseň stvoření
Autor
dichr
Jak ironický úděl skeptika
žít v ruinách obří katedrály
která se navíc každý rok
záhadně sebeobnovuje
ke klekání zvoní celý den
nejvíc asi od nákladní vlečky
a procesí dýmů
v pokorné úkloně
den co den putuje k nebi
ty nekonečné otčenáše
a zdrávasy ptáků
much větru větví korun řek
spiknutí veškerenstva
nezdolně směřující vzhůru
zatímco se směšně dovoláváš trestu
za pašování naděje –
toho ne lidského hříchu
minaret komína
proniká červenými světly
noci nespavců
a půda ztvrdlá věčným klečením
konečně vymodlila déšť
zatímco ten zlatý odešel
stejně nenápadně
jako další léto
na podzim se zdá
že bude konečně klid
dokud nepadne anděl
tiše jako Jitřenka
a nezastře celý kraj
křídly dosud bílými
4 názory
Píseň stvoření je trochu falešná ale i tak je v ní mnoho krásy. Se zájmem jsem přečetl vše co máte na Písmáku. Často píšete o krajině, přírodě, je to taková "přírodní epika", mně se líbí.
Již tomu pár tisíc let bude, co nám náš Pán a protektor, nedbaje na osobní riziko a hněv těch nejmocnější, přinesl světlo, oheň, věčný plamen, Lux Perpetua, abychom se také zapálili a jako živé pochodně osvětlovali jsoucno, zaháněje přízraky nevědomí pryč z našich majestátních kruhů osvětlených nehynoucími plameny.
Až ti nejsilnější z nás dohoří, až se všude rozprostře Tma a svět dostihne Velká Fyzikální Nevyhnutelnost - termodynamická smrt, až tetička Entropie dostrká svou káru do nejhlubšího údolí, odkud je všude do kopce, pak teprve přijde čas si doopravdy odpočinout.