Plavci

Co říci? Život lidský je nevyzpytatelný a každý musí z potoka projít až do moře...

Plavci

 

Já coby mořeplavec hnaný touhou,

Mé oči plny temných děr,

Již zapomněl jsem, jak pouštět loďky strouhou,

Již odešly časy dětských her.

 

A tak tu stojím, vousy plné soli,

Do vlasů bílý solný prášek sed,

Ale ty vzpomínky i po letech bolí,

I po letech mám v srdci černou šeď.

 

Býval jsem mladý, nerozvážný přítel,

Za všechny platil v tichu nad ránem,

Dnes každý peníz, několikrát zvážím,

Než dluhy, raděj projet pod ráhnem.

 

Býval jsem vzpurný, jako čerstvé hříbě,

Ale dny na souši tě nezkrotí,

Až první bouře, první těžké chvíle,

Až první vlny, šaty namočí.

 

Dívkám dával jsem na parapet růže,

Nebylo přístavu, kde bych noci trávil sám,

Leč dívky zapomněly, zvrásněla jim kůže,

A já starý blázen další nehledám.

 

A tak tu sedím na palubě bárky,

Poslední dýmku ještě dokouřím,

Odcházím pryč, do nekonečné dálky,

Neb po ničem, než novém moři netoužím...

 

?????

---