Být svůj i tvůj

Zapomněla jste na název.

Člověk je především sám sebou, žije pro sebe, ale i někoho jiného, pro něhož také žije (pokud takového potká).

Hledá-li marně partnerku(ra), třeba již vícekrát zklamán(a), je to zbytečné, neboť zde spíše platí: kdo nehledá, může potkat. Ale naděje zůstává.

Je to individuální a řízeno ještě od někud jinud. 

- no jo, Majaks, rytíř na bílém koni

- Litarts: stačilo neodpovídat na první komentář.

už tě nechám, můžeš si tu dál tlouct v samotě nedoceněný verše, nejsme tě hodni

Ono se to tu nějak zdvojuje, já jsem ten komentář sem 2x nedal.

Ne, postačí mi, když mi dáš pokoj, na takové jako jsi ty, nejsem zvědavý.  

to jsem si dal, hned dva komentáře a úplně STEJNÝ :D

jasněééé, nepiš aby tě psaní bavilo, nebo aby to bavilo ostatní, ale protože jsi Pan povýšený někdo :D

čoveče, ty musíš být zamindrákovanej až na půdu, chceš pohladit, nebo podrbat za ouškem :D

Nemusím, ale přesto odpovím.

Co není dnes, může být zítra, i tak to někdy chodí. Ale mívám tu i pozitivní komentáře. Hlavně ale nepíši pro závistivé amatéry, diletanty a dekadenty.

co se týče obsahu, tak nevím pro koho básník Litarts píše, když to nikoho nezaujalo.

Litarts mi nemusí odpovídat, četl jsem tu šílenou diskuzi :D

Je to právě naopak, naučil jsem se mnoho, ale Vy ten nadhled nevidíte. Stačí si přečíst výtvory jiných, třeba V. Nezvala, a nestačím se divit, co je uznávanou poezií. Ten tam má tolik prohřešků a špatných  veršů, že je prostě nemohu číst. 

Možná patříte k těm, kteří se nenaučili nic a ve své nevědomosti se domnívají, že tvoří.  To je vaše věc. Když vám to dělá radost ...

Tyto moje zvláštnosti ve verších právě spoluvytvářejí obsah básní. Na jejich proměnlivém rytmu i rýmech neshledávám nic závadného. Kdybyste četl obsah a porozuměl mu, tak byste pochopil i ty formální zvláštnosti. Ale jak Vám myšlenky básní mám vysvětlit, když čtete jen schémata, která ruší ta, která jste se naučil? Prostě ty básně nejsou pro Vás, neboť mají vyšší kulturní hladinu. To neříkám ze své pýchy, ale pravdy.

Pane Litartsi, v tom s vámi souhlasím. Zvláštní je všeobecná shoda, se kterou se tak děje. ˇPrávě proto, že to vidíte, byste měl ukázat cestu k nápravě. A to i teoreticky. Tak, jak to dělali umělci dříve. Ale vy naopak děláte to samé, co kritizujete.  Navíc ještě díly, která vzbuzují svou, možná zdánlivou, neumělostí ještě větší rozpaky, než vámi kritizované výtvory. Možná je úsilí jejich autorů motivováno něčím jiným, než je umění. ale vaše motivy jsou zcela nepochopitelné.  Když jste dokázal v samostatném příspěvku odsoudit Máchu, jistě byste dokázal podobně vysvětlit i vaše rytmické kreace a způsob rýmování.  Tyto zvláštnosti nemají s obsahem vašich básní nic společného. Nemá cenu tady jen tak mlátit prázdnou slámu.

Žádné výmluvy, proč bych měl něco vysvětlovat, vše je v těch básních. Umělecká tvorba všeobecně velmi poklesla, hlavně slyšíme sáhodlouhé teoretizování a filosofování autorů o svých dílech, a vidíme, slyšíme nebo čteme díla duchem prázdná. 

Pane Litartsi, to jsou jen výmluvy.  Zatím jste ze své poetiky nevysvětlil nic. Přitom tvrdíte, že víte, co děláte. Děkuji vám za diskusi.

Znovu opakuji, že poezie se nepíše pro odvozená schémata, ale pro obsah, vyjadřovaný odpovídající básnickou formou. Ten může přihlížet ke známým schématům, ale i je přetvářet dle své potřeby. Nejsem teoretik, abych tady podával podrobné rozbory svých básní.

Pane Litartsi, asi jste si nevšiml, že jsem ve svém komentu tuto metrickou variantu uvedl.  Mluvíte o obsahu. V poezii je ale obsah součástí formy, protože právě ta mu umožňuje proniknout tam, kam próza proniknout nedokáže. Jaký je vlastně smysl Vaší poezie? Na první pohled to vypadá, že se jen snažíte rozbít prázdnou sklenici o podlahu. A když Vás, my, nechápaví čtenáři, požádáme alespoň o malé vysvětlení, dostane se nám jen pyšného odmítnutí.  Proto reaguji na Váš komentář k poznámce, která Vám ani nebyla určena, pouze ze zdvořilosti. 

Je třeba číst obsah. Metricky je zde všechno v pořádku. Ve verši "ten, cizího dechu závan" je jasný přízvuk na každé první slabice, včetně ukazovacího zájmena "ten". Proto je také odděleno čárkou.

Egile, může se hodnotit jako předrážka. Mám to jako variantu. Ale mám tam také otazník, protože by to neodpovídalo žádnému metru. Pak bychom přijali, že přízvuk je vždy na první a na délce slov nezáleží. Tak se to přibližně dnes i vykládá. Ale je to zcela zbytečné, protože už v 16. století básníci pochopili, že díky přízvuku je možné v češtině vytvořit dobře znějící polymetrický verš. To ale rozhodně není páně Litartsův případ.

ten, cizího dechu závan

safiáne - není tu zájmeno jako nepřízvučná předrážka?

pak by měl verš na základě metrického impulsu daného druhým veršem jambický spád se ženským zakončením. i když ne úplně šťastně co do počtu slabik.

samotnou báseň hodnotit nebudu. je to příliš vysoké umění zcela mimo mou sprostou výseč přízemního vkusu!

Básni nerozumím ,ale ta diskuze pod ni nemá chybu :-)))

No konečně.

opravdu už mě nemusíš přesvědčovat

Právě, že sebereflexi mám, proto se nepřizpůsobuji cizím, nechápavým názorům.

Pane Picasso, vždyť vy vůbec neumíte malovat. Začal jste slibně, realisticky, a zničil jste si to napodobováním malování malých dětí.

To je sice pravda, ale to mě právě proslavilo. A stal jsem se tím dokonce jedním z hlavních představitelů a učitelů moderního malířství.

zmýlil jsem se s tou reflexí, skutečně ji nemáš  

Já píši pro náročnější a nezaujaté čtenáře, ne pro závistivé konkurenty, amatéry a diletanty. Proto mi nevadí, že tady mám tak málo návštěv a komentářů. 

Jinak, já svoje básničky uveřejňuji na pěti serverech, a třeba na Pise.cz je čtou čtenáři z řady zemí. Nejvíce samozřejmě z ČR, také z USA, Kanady a dokonce i z Číny, Indie, Filipín a jiných zemí.

Nevím, jakou svou nejhorší reakci jsem smazal. A co se týče sereflexe, tak, kdybych ji neměl, nemohl bych psát své básně. Jenže není přizpůsobivá cizím, mylným představám.

nemusíš mně už přesvědčovat o marnosti něco ti psát dalšími "komentáři" i když tenhle - o originalitě a přednosti chyb, je novinka

už jsem dokonale přesvědčen

tvoji "originalitu" ani porážet nemusím, ta se porazila sama

Ale přece jen vidím posun, za který tě chválím - smazal jsi svoji nejhorší reakci! V tom je jistá naděje, že přece jen nějaké pidireflexe jsi schopen.

Tak ať ti to píše!

Ano, je to marné, vy mi vytýkáte naopak přednosti mých básní, což není kritika, ale nepochopení díla. Vše se vyvíjí, originalitu neporazíte. Mít jistotu znamená mít nadhled, který vám chybí.

Jitko a Safe, je to naprosto marné.

Byl jsem hudebník, jsem i architekt a básník. Když někdo není nikdo, tak takovým věcem nerozumí. 

Básník nejste. To vidím z vašich veršů. Jaký jste architekt nemohu posoudit. Přiznám se, že bych si na vás nevsadil. A na skladatele Stratila (nebo vůbec na skladatele z  H. K.) se zeptám. Možná jste tím vším byl (básníkem asi ne), ale osud byl proti. I to se stává. Já nejsem nikdo.

Nejste nemocný? Teď jste mě rozesmál.

Mimochodem, já jsem byl také experimentálním hudebním skladatelem a v 80. letech jsem své skladby nahrával v rozhlase v H. Králové. Já jsem hudebník, architekt a básník, a vy jste kdo?

P.s. Pane Litartsi, doufám, že se sejdeme u srozumitelnějších veršů.

Ale o tom přece není řeč.  Ženský rým (nebo ženské zakončení verše) znamená, že verš končí nepřízvučnou slabikou, zatímco mužský slabikou přízvučnou. Takže sudoslabičné podstatné jméno mužského rodu klidně může být ženským rýmem. Mluvnický rod s tím nemá co dělat. Ale nakonec jsme si to vyjasnili. Je vidět, že se v tom vůbec nevyznáte. všichni komentátoři mluví o voze a vy o koze. Takže žádný experiment, žádné přizpůsobování rytmu obsahu, ale prostý výstřel do tmy. Je to, jako byste jen tak namátkou mlátil do klavíru a říkal tomu hudba. 

V první sloce ženského rodu užito není, výrazu "sama sebe" je možno takto použít pro obojí rod, mužský i ženský. Navíc se mi sem rytmicky hodí víc, než výraz "sám sebe". Co se týče toho, jak báseň číst, to nechávám na čtenáři a jeho chápavosti.

Pane Litartsi, to je nesrozumitelné. Zkusme to konkrétněji:

Nechtít víc, než sama sebe,  I-  I-  I-  I-  trochej, rým ženský                 

 tak nebýt stále zklamáván,  - I-  I-I  nestopový český jamb, rým mužský,

nehledat ke své potřebě,    I--  I-  I-I nestopový český jamb, rým mužský

ten, cizího dechu závan      - i--  i-  I-      ?  rým ženský

nebo snad: ten, cizího dechu závan I -I- I- I- trochej, rým ženský

Přečetl jsem to třeba takto. Na první pohled vidíte, že rýmujete mužské zakončení s ženským, což je nejen rytmicky nesouladné, ale i podivné.  Ale mám tam i jiné nejasnosti. Mohl byste uvést správnou interpretaci.

Výklad obsahují samotné básně, kterých zde mám již mnoho. Básně píši spisovným českým jazykem, kde přihlížím i v minimalistickém vyjádření k jeho tónickým zákonitostem, k citlivým proměnám v rytmu veršů, vázaných k obsahu (tedy ne psaných v jednotné rytmické šabloně). Jde víceméně o vypravěčský typ verše, v kombinacích s klasickými básnickými schématy, využívající také různých typů rýmů. Ve verších počítám také slabiky, v počtu 2/3/4/5/6/7/8/9, výjimečně i více, nebo v nepravidelných kombinacích. V obsahu jde o široké spektrum témat (lyrika, epika), často s určitou filosofickou myšlenkou.

Těžko říci, čím se autor řídí a na co navazuje. Sestupuje až někam k primitivním základům básnictví, kde je normován jen počet slabik. Jde i mimo magická zaříkání, která měla výrazně tónický, skandovaný ráz a podobala se dnešnímu hiphopu. Slabičný verš bez jakéhokoliv přihlédnutí k tónickým zákonitostem češtiny a navíc bez jakéhokoliv citu pro rytmus, který udávají, plodí rytmicky nesourodé rýmy a zvukové i významové sraženiny.  Je-li to vůle autora, proč ne. Možná by nebylo od věci, kdyby nám své pojetí přiblížil výkladem.

To ostatní ale patří k nim, po všech stránkách, obsahové i formální.

První dva verše působily invenčně nadějně, pak přišlo obsahové a rytmické zklamání.