Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(Po)zimní
Autor
adalbert_
(Po)zimní večery, tajemné noci,
Hledáme oblohy genius loci.
Měsíc se vyhoupnul na dlouhou dráhu,
Začíná, končí u světa prahu.
Lomenými okny svítí žlutý měsíc,
Ozařuje všechno světlo uvnitř chrámu,
Temnota, potajmu k oltáři heldíc,
Má stavba stojí, bez těžkých, velkých trámů.
Najednou v koutku blýskne se cosi,
Nedbaje hledám nový den,
Bude to vzpomínka, nebo snad pocit?
Že jsem tu na Tebe napojen?
Možná je jediné pouto tma telefonu,
Možná, že jeho světlo sílu má,
Pomalu doznívá bouchání mého zvonu,
Přestanu křičet, budu tvůj, ty buď má...
1 názor
Tohle bys měl předělat. A já, pátravě k oltáři hledíc, / Má stavba stojí, nemaje trámu. ... A já tu zůstanu, něco ti chtíc(č). V prvním případě jsem myslel, že by mohlo jít o přehlédnutí v členění věty. I tak by to nedávalo valný smysl. Ale ve spojitosti s veršem že jsem na tebe napojen se ukazuje, že si pleteš přechodníky, což báseň v závěru, spolu s nejapnou hříčkou chtíc (č), zcela zničí. Mimo to ti zřejmě nic neříká metrum. Vzhledem k těmto nedostatkům překvapí, že docela dobře rýmuješ. Dokonce pravidelně střídáš mužský a ženský rým. Ani obraznost s jemnou Máchovskou ozvěnou není špatná. Chce to jen trochu víc poučení a kázně.